Město duchů pro Šíleného Maxe

Pomalá zkáza. V některých částech pouště Atacama i desítky let nezaprší, ruiny Humberstonu tak reznou a chátrají velmi pomalu.

Pomalá zkáza. V některých částech pouště Atacama i desítky let nezaprší, ruiny Humberstonu tak reznou a chátrají velmi pomalu. Zdroj: Profimedia.cz

Na severu Chile leží nejsušší místo světa – poušť Atacama. A v nitru téhle ponuré pustiny stojí město duchů, které jako by vypadlo z postapokalyptického filmu. Někdejší těžební centrum Humberstone je opuštěno už od poloviny minulého století, dodnes ale zůstaly zachovány celé bloky domů nebo tovární haly včetně strojů.

Atmosféra tohoto místa je neuvěřitelná. Jako by ve vteřině zmizeli všichni lidé, ale kolonie dál čekala, jestli se přece jenom obyvatelé nevrátí. Mrtvolné ticho přerušuje jen vrzání okenic nebo poryvy větru. Po prázdných ulicích se točí prach. Domy z vlnitého plechu pomalu rezivějí do stejného odstínu hnědé, jaký má okolní poušť. Postávají tu rozpadající se torza aut, těžebních strojů a parních lokomotiv. Uvnitř některých chatrčí je zachován nábytek a vybavení, jako by tu ještě ráno někdo byl a večer se měl zas vrátit z práce.

Pramen bohatství

Základna Humberstone vznikla v roce 1872 kvůli těžbě ledku. Tohle „bílé zlato“ se ukázalo být nedocenitelným pokladem chilské pouště. Ledek se totiž začal ve světě prodávat jako základ zemědělských hnojiv. Vrchol poptávky přišel na přelomu 19. a 20. století. Chile tehdy zažilo díky vývozu ledku hospodářský boom. Například v rekordním roce 1898 zajistil vývoz ledkových hnojiv plné dvě třetiny veškerých příjmů Chile.

Steampunk v reálu. Uvnitř továrních hal jsou zachovány různé bizarní parní stroje, které sloužily k základnímu zpracování vytěžené horniny.Steampunk v reálu. Uvnitř továrních hal jsou zachovány různé bizarní parní stroje, které sloužily k základnímu zpracování vytěžené horniny. | Profimedia.cz

Odlehlých těžebních oáz podobných Humberstonu vznikly v poušti víc než dvě stovky. V době svého největšího rozkvětu to bývaly rozlehlé kolonie s uceleným vnitřním systémem služeb i čilým kulturním a společenským životem. Vycházely tu noviny, hrálo se divadlo, dělníci ve volném čase sportovali. V koloniích nežili jen samotní těžaři, ale i jejich rodiny a také velký počet lidí zajišťující ostatní služby ve městě. Humberstone měl v jednom období téměř 3700 obyvatel.

Místo těžařů přišli bezdomovci

Po roce 1930 ale zlatá éra skončila. Odbyt ledku rychle srazily na minimum nejen světová hospodářská krize, ale také nástup umělých hnojiv. Těžební kolonie v poušti Atacama začaly zanikat. Humberstone byl opuštěn mezi posledními. Definitivně z něj těžaři odešli až v roce 1960. Město ale nechali stát tak, jak bylo. Protože v Atacamě téměř nikdy neprší, domy a opuštěné tovární haly chátraly jen pozvolna. Jejich zkázu ovšem urychlila komunita bezdomovců, která se do osiřelých pouštních ruin postupně nastěhovala. Zarostlé mátožné postavy sice přesně zapadly do postapokalyptického vzezření města, rychle ho ale měnily v rumiště počmárané spreji.

Zapomenutá. Kvůli dopravě ledku byly v Humberstonu položeny koleje, dnes rezivějí stejně jako vyřazené parní lokomotivy.Zapomenutá. Kvůli dopravě ledku byly v Humberstonu položeny koleje, dnes rezivějí stejně jako vyřazené parní lokomotivy. | Profimedia.cz

To se nelíbilo spolkům bývalých obyvatel, kteří na zlaté časy Humberstonu sentimentálně vzpomínali a pravidelně se z jiných částí Chile do svého někdejšího domova sjížděli na vzpomínkové akce. Jejich úsilí na záchranu Humberstonu jako unikátní památky bylo korunováno v roce 2005, kdy byla bývalá těžební kolonie zapsána na seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Humberstone je nyní upraven jako muzeum, bezdomovci v něm už nejsou, zato ho lze v poklidu celé hodiny svobodně a nerušeně prozkoumávat.

Svět po zkáze

Proměna ve skanzen však neznamená, že by nyní byla z Humberstonu nějaká suchopárná naleštěná expozice. Unikátní atmosféra města duchů zůstala zachována. Od minuty by mohl Humberstone sloužit jako věrohodná kulisa ke kultovním postapokalyptickým filmům typu Šílený Max nebo Stalker. V sedmém nebi by tu byli také příznivci v současnosti populární steampunkové subkultury, protože uvnitř továrních hal jsou velmi slušně zachovány bývalé parní stroje, jeřáby nebo dopravní pásy. Při prolézání polorozbořených hal si ale musí dát návštěvník pozor, aby nepropadl skrz děravá podlaží. Pokud se vydá na cestu po starém kolejišti směrem k odlehlému těžebnímu komplexu, musí se vybavit notnou zásobou vody, jinak začne být ve vyprahlé poušti překvapivě rychle dehydratován.

Hřbitov. V areálu zůstalo mnoho hrobů, kolonie měla v době největšího rozmachu přes 3,5 tisíce obyvatel.Hřbitov. V areálu zůstalo mnoho hrobů, kolonie měla v době největšího rozmachu přes 3,5 tisíce obyvatel. | Profimedia.cz

Cesta městem duchů je zkrátka na vlastní riziko. Stojí ale za to. Pohled na mrtvolně tiché ruiny města, které kdysi kypělo životem a bohatstvím, v sobě nese i jisté ponaučení. Asi lze stěží najít výmluvnější symbol pomíjivosti a tragikomické marnosti lidského pinožení. Po návštěvě pouštního Humberstonu se tak člověk vrací do cvrkotu civilizace zase s o něco větším nadhledem.

Jak do ruin Humberstonu

Zbytky pouštního města Humberstone stojí v bezprostředním sousedství transkontinentální dálnice Panamericana. To sice poněkud ubírá místu na atmosféře, ale zase je k někomu dobrý přístup. Snadno tam dojedete autobusem z města Iquique.

Zlatonosné hnojivo. Dobové plakáty propagují ledkové hnojivo, jehož export pomohl Chile k pozici nejbohatší země Latinské Ameriky.Zlatonosné hnojivo. Dobové plakáty propagují ledkové hnojivo, jehož export pomohl Chile k pozici nejbohatší země Latinské Ameriky. | Profimedia.cz

Do areálu lze z většiny směrů vstoupit volně, ale sluší se vejít přes bránu směrem od silnice a zaplatit u zřízence malé vstupné, které jde na údržbu muzea. Před návštěvou Humberstonu si nezapomeňte nakoupit dostatečné zásoby vody, v poušti panuje extrémní výheň.