Nebe i peklo zároveň v sobě nedokáže krom kryptoměn soustředit jen tak něco. Koho přede dvěma lety napadla ona tehdy absurdně znějící myšlenka koupit bitcoin, má dnes vystaráno. Udělal prostě svůj životní obchod, využil šance, která se hned několika minulým generacím prostě vůbec nenaskytla. Skočil do vody, která masám v té době připadala buď příliš toxická, nebo příliš hluboká, nebo prostě na to jen neměly dost zbytného testosteronu.
Nebylo by to v historii poprvé. Kdo chtěl prozíravce napodobit, našel v sobě dost chlapáctví až někdy kolem loňské zimy. Zatímco za okny mrazil studený vichr, na obrazovce počítače svádělo potenciální kupce číslo symbolizující tohočasový výnos těch, kdo do toho šli přesně rok předtím. A to číslo bylo magické. Tři tisíce šest set procent. Kdo ze zimních kupců kryptoměn viní nyní pána boha z toho, že ho tím 75procentním pádem podrazil, usvědčil sám sebe, že se chytil do té nejbanálnější investorské pasti všech dob.
Totiž do grafu historického vývoje. I kdyby kryptoměny znamenaly více než nic, tak se budou chovat přesně tak jako jakékoli jiné investiční aktivum. Totiž podle tužeb a frustrací, lásek a nenávistí či davových psychóz, až nekróz svých investorů. A těm všem poryvům se lze jen těžko divit, pokud ono podkladové aktivum až tak provokativně očividně připomíná nizozemské cibulky. Historie se opakuje. Třeba. Nebo se jen autorovi nedostává dost chemie.
