Je více než potřebné, že prezidentská autorita v rekordním čase spustila doslova celonárodní diskuzi na téma česká ekonomika, společnost a euro. Konečně. Debatu na téma ani po dvaceti letech nenaplněného vztahu, k němuž jsme vázáni závazkem bez termínu. Z desetičlenné skupiny států, která společně s námi do EU vstoupila, již sedm zemí euro poměrně dlouhou dobu bez vážnějších poruch, výhrad, vad na kráse a při silné podpoře domácí populace využívá.
V čem se ekonomicky tak propastně lišíme nejen od oněch sedmi států, ale také od hlavního proudu eurozóny, že společnou měnu tak ostentativně odmítáme? Ekonomické důvody to zřejmě nejsou. Z oněch sedmi zmíněných zemí jsme na srovnatelné ekonomické úrovni s pěti z nich (jen Slovensko a Lotyšsko zůstávají pozadu s větším odstupem). A prozatím poslední, dvacátý člen eurozóny Chorvatsko vykazuje ekonomické charakteristiky podstatně slabší, než jsou ty naše. Při troše aktivního přičinění a zacílení hospodářské politiky u těch, kteří jsou přesvědčeni, že euro má smysl, lze resty v plnění členských kritérií napravit.
