Miloš Zeman jednu věc stále umí – měnit rétorické figury. Dokázal to i v rozhovoru pro agenturu ČTK. Vcelku uměřeně a pragmaticky mluvil o restrikcích, které si vyžádala koronavirová krize, a o ekonomických dopadech.
Když pak došlo na jeho oblíbené téma poslední doby – Čínu – přepnul. Po slovním předkrmu, kdy mluvil o „protičínské hysterii“ ze strany „neúspěšných komunálních politiků“, se vydal na minové pole globálního srovnávání. Čína na nás tlačila kvůli chystané návštěvě šéfa Senátu na Tchaj-wan, ale Američané zase kvůli zavedení digitální daně a Rusové kvůli soše maršála Koněva. Neboli všichni jsou podobní. Hodinky nebo holínky, obojí se natahuje.
Splnili jsme povinnost, komentoval pak prezident Zeman fakt, že další čeští představitelé (nyní již nežijícího) Jaroslava Kuberu od úmyslu vydat se na Tchaj-wan odrazovali. I kdyby to nebyl nejlepší nápad, neměli spíš druhého nejvýše postaveného ústavního činitele před čínským tlakem bránit?
