Zvykněme si na nové pořádky. Amerika teď bude vždy na prvním místě. Nakupujme vše americké, zaměstnávejme Američany. Vláda se navrátí do rukou běžných Američanů. 45. prezident je sice oficiálně ve své funkci, ale jeho inaugurační řeč jako by vypadla z předvolební kampaně.
Jedno populistické heslo za druhým. Amerika, která tady byla doposud, byla zemí krveprolití a drog. Amerika využívaná celým světem. Teď bude zase vše skvělé. Zajistíme pracovní místa, zničíme mezinárodní hrozby, a především všichni muži a ženy, na které se doposud zapomínalo, už opomíjeni nebudou. (Kdo bude patřit do kategorie nově zapomenutých lidí, nechť si laskavý čtenář doplní sám.)
Trumpovým voličům se tato slova musela zamlouvat. Stejný tón v hlase, se kterým se obracel k masám po celých Státech, teď zazněl i před Kapitolem. Se čtyřmi bývalými americkými prezidenty v zádech. Kdoví, co se jim právě honilo hlavou. Možná to, že na splnění všeho, co prezident nasliboval, by potřeboval ne jedno, ne dvě volební období, ale mnohem delší dobu. Že bude mít po osmileté Obamově vládě, která i přes jistou stagnaci na mezinárodním poli stabilizovala americkou ekonomiku, zachránila kolabující trh s automobily a porvala se s nezaměstnaností, mnohem snazší startovní pozici. Možná nadšení, že něco takového − zvolení Donalda Trumpa − se může stát jen v jejich zemi neomezených možností.
Pár pozitivních okamžiků přece jen nastalo: kromě mírné přeháňky venku nelilo, a tak jsme se ubránili pohledu na případnou Trumpovu zplihlou přehazovačku, prezident nikoho vyloženě neurazil, a dokonce se vyhnul kritice a útokům na média.
Teď se ještě naučit protokol, jak prohodil Barack Obama hned ráno před kávou v Bílém domě. Kdo stojí vedle koho, kdo co kdy říká, kdy je lepší mlčet. Poslední z výčtu bude v případě nového amerického prezidenta rada nad zlato.
Autorka je novinářka žijící v USA
