„Musíme začít diverzifikovat!“ pravil kdysi s ustaranou tváří nestor české ekonomické žurnalistiky Jiří Velebný. Byl konec devadesátých let, já se u zkušeného autora zaučoval jakožto novinářské ucho a předpokládal jsem, že hovoří o hubení krys nebo něčem podobném.
Proto pan Velebný trpělivě vysvětlil: České hospodářství začíná být jednostranně závislé na výrobě automobilů. Je to riskantní. My Češi musíme více rozvinout i jiné obory. Uplynulo skoro dvacet let a nezměnilo se vlastně vůbec nic. Platí pořád na chlup totéž. Jen diverzifikace už není tak záhadným cizím slovem, zato ale omletou a prázdnou mantrou. Má ji v programu v podstatě každá nová vláda. Volají po ní podnikatelské svazy. Píšeme o ní v novinách. A výsledek?
Z Česka se stává větší a větší autostán. K mladoboleslavské královně českého průmyslu přibyly ještě velkovýrobny v Nošovicích a v Kolíně. A kolem nich stovky firem a firmiček, které dodávají pneumatiky a součástky automobilkám domácím i zahraničním. Včera zveřejněný účet za uplynulý rok přinesl zase nový historický rekord. V Česku se loni vyrobilo přes 1,3 milionu osobních vozů. V přepočtu na počet obyvatel jsme v produkci aut světovou dvojkou hned po Slovensku.
To je sice pěkné, ovšem zranitelnost našeho hospodářství při poklesu poptávky po autech je enormní. Ale pozor, v posledních letech je v Česku slyšet i druhá mantra. Že potřebujeme i diverzifikaci teritoriální. Tedy že bychom měli rozptýlit vývoz českých výrobků do více zemí, neboť jsme příliš závislí na vývozu do států Evropské unie. A výsledek? Podíl unijních zemí jako cíle českého exportu během uplynulé sezony opět vzrostl, aktuálně tam míří 84 procent veškerého vývozu. Tak- že zjevně jaksi pořád ne a nediverzifikujeme.
Ovšem je to vůbec skutečně až takový problém, jak se říká? Vždyť auta jdou na odbyt, Evropa se celkem drží, tak co? Jenže nic netrvá věčně. Navíc je zjevné, že kdyby se chtělo, tak to jde. Vezměme třeba výrobu zdravotnického vybavení. V tomhle oboru nebylo Česko ještě na přelomu tisíciletí nijak zvlášť zajímavým hráčem. Dnes jsou tuzemské firmy světovou špičkou oboru. Řeč je o výrobě zdravotnických lůžek, medicínské elektroniky i dalšího vybavení nemocnic. A nejde o jednu slavnou firmu, v poslední době tu vyrostla celá řada exportních šampionů. Nakupují od nich nemocnice a lékaři od Arábie až po Jižní Ameriku.
To je výtečné. Zdravotní péči budou potřebovat lidé vždycky a v každé zemi, medicínské vybavení se navrch prodává s vysokou přidanou hodnotou. Takových nových, parádních disciplín se zásahem i na exotické trhy bychom potřebovali víc. Otázkou je, jestli lze podobně živelný úspěch nějakého dalšího oboru vůbec uměle stimulovat. Stát i podnikatelské svazy dělají pro moderní průmyslová odvětví i pro vývoz do exotičtějších končin docela dost. Nakonec ale stejně o osudu české ekonomiky rozhodují konkrétní české firmy, jejich chytrý nápad a dravost v soutěži.
