Mýtus o superúřadu padá. Zelení právníci vyvracejí hlavní obavy ze stavební novely
- Senát smetl ze stolu rozsáhlou novelu stavebního zákona, vůči níž tři jeho výbory doporučily zamítnutí kvůli nepřehlednosti a nejasným dopadům.
- Analýza advokátní kanceláře Frank Bold však upozorňuje, že velká část kritiky včetně obav z centralizace či oslabení ochrany veřejných zájmů vychází z nepřesného čtení návrhu a přehlíží jeho pojistky.
- I v případě senátního veta má vládní koalice ve Sněmovně dostatek hlasů k přehlasování, s čímž počítá pro definitivní schválení novely během září.
Senát ve čtvrtek rozhodl o rozsáhlé novele stavebního zákona, kterou Poslanecká sněmovna schválila v červenci. Tři senátní výbory už minulou středu doporučily její zamítnutí s tím, že předloha je nepřehledná a její dopady nelze odhadnout. Do debaty ale vstupuje analýza advokátní kanceláře Frank Bold, která hlavní výhrady prošla bod po bodu. Závěr: část rizik je reálná, podstatná část kritiky však stojí na nepřesném nebo zjednodušeném čtení návrhu.
Váha analýzy plyne i z toho, kdo ji napsal. Frank Bold vyrostl z Ekologického právního servisu, dlouhodobě zastupuje obce a spolupracuje s neziskovým sektorem. Nejde tedy o hlas developerské lobby. O to víc stojí za pozornost, že autor textu, advokát Pavel Černý, označuje řadu nejčastějších výtek za přeceňované nebo dezinterpretované.
Centralizace není novinka z dílny předkladatelů
Nejhlasitější kritika míří na vznik nové státní stavební správy. Obecní a krajské stavební úřady mají do konce roku 2027 nahradit krajské úřady rozvoje území a centrální Úřad rozvoje území ČR. Podle odpůrců tím stát odtrhne rozhodování od znalosti místního území a oslabí samosprávy.
Analýza připomíná, že jednotná státní stavební správa byla součástí už původního stavebního zákona z roku 2021. Novela na tuto koncepci pouze navazuje. Centralizace navíc řeší konkrétní slabiny současného systému. Ruší úřady o jednom či dvou úřednících bez zastupitelnosti a otevírá cestu k jednotnému výkladu předpisů, který dnes v praxi chybí.
Slabší vliv samospráv pak podle právníků není nechtěný vedlejší efekt, ale záměr. Propojení radnic s výkonem stavební agendy je podstatou takzvané systémové podjatosti, tedy situace, kdy o záměrech obce nebo jejích partnerů rozhoduje úřad, který obec sama platí.
Korupční riziko existuje, obavy z „superúřadu“ jsou ale přehnané
Druhá častá výtka se týká koncentrace moci. Úřad rozvoje území ČR má u velkých projektů rozhodovat jako první a zároveň poslední správní instance, proti jeho verdiktu zbude jen správní žaloba. Předsedu jmenuje vláda.
Analýza korupční riziko nebagatelizuje a označuje ho za reálné. Zároveň ale upozorňuje na dvě protiváhy. Centrální úřad bude pod mnohem silnějším mediálním a odborným dohledem než stovky dnešních obecních úřadů, kde řada pochybení procházela bez povšimnutí. A vypuštění rozkladu paradoxně omezuje moc předsedy úřadu, protože právě on by o rozkladech rozhodoval a mohl tak vstupovat do konkrétních řízení.
Právníci nicméně vládě vyčítají, že zákon výslovně nezakotvuje transparentní přidělování spisů jednotlivým úředníkům po vzoru rozvrhu práce na soudech. Tuto pojistku by měl úřad přijmout alespoň interním předpisem.
Ochrana veřejných zájmů nekončí, mění se její mechanismus
Ekologické organizace a ombudsman varují, že rušení závazných stanovisek dotčených orgánů oslabí ochranu přírody, památek nebo veřejného zdraví. Posuzování těchto zájmů přebírají stavební úřady a princip „nejmírnějších prostředků“ má podle kritiků dát výstavbě přednost před vším ostatním.
Podle analýzy novela na nadřazenosti výstavby nestojí. Stavební úřady mají výslovnou povinnost jednotlivé veřejné zájmy vyvažovat a výsledek vážení v rozhodnutí odůvodnit. Uvnitř úřadu musejí specializované zájmy posuzovat odborně způsobilí úředníci a jejich závěr nelze bez odůvodnění přejít. Zásada nejmírnějších prostředků se navíc uplatní jen tam, kde zákon nebo územní plán nestanoví jasný limit.
Smysl úpravy je podle právníků legitimní: zabránit tomu, aby projekty v souladu s územním plánem padaly v pozdních fázích řízení kvůli otázkám, které měly být vyřešeny už při pořizování plánu.
Malé obce nezůstanou na územní plánování samy
Poslední velký okruh kritiky se týká přesunu územního plánování do samostatné působnosti všech obcí. Menší radnice na to podle senátorů nemají lidi ani peníze.
Novela ale pro tyto případy nabízí odstupňované řešení. Obec si může najmout takzvaného létajícího pořizovatele, přenechat pořizování jiné obci, a pokud nevyužije ani jednu možnost, má povinnost dokumentaci pořídit krajský úřad rozvoje území. Obec přitom ve všech variantách zůstává tím, kdo zadává věcné požadavky.
Sněmovna má hlasy na přehlasování
Ekonomický kontext zůstává stejný jako při schvalování ve sněmovně. Povolení složitějšího bytového domu dnes podle ministerstva pro místní rozvoj trvá i sedm až deset let, což se propisuje do cen bydlení i tempa výstavby. Novela, která mění 42 zákonů, má proces zkrátit sloučením rozhodování do jedné soustavy úřadů.
Návrh se po zamítnutí Senátem vrátí do sněmovny. K setrvání na původním znění tam koalice potřebuje 101 hlasů. Vláda počítá s tím, že je má, a s definitivním schválením v září. První část novely by pak nabyla účinnosti už letos na podzim, centrální úřad má vzniknout od ledna 2027 a krajské úřady rozvoje území o rok později.
