Názory odjinud: Západ opět otevřel Putinovi dveře
Frankfurter Allgemeine: Stavitelé mostů a dřevomorka
Rakouská vláda musela vidět oznámení Vladimira Putina o stažení parlamentního souhlasu s vojenskou intervencí na Ukrajině jako skvělý dárek. Alespoň něco. Jinak totiž zněla na adresu Vídně kritická slova, protože ruský prezident byl přijat i s vojenskými poctami. Švédský ministr zahraničí Carl Bildt prohlásil, že „Putin chce vždy rozklížit EU, stále to zkouší, zvláště je-li zahnán do kouta“. Putin měl nabitý program.
Původně ruská strana usilovala o delší a protokolárně významnější návštěvu, ale tak daleko zase hostitelé nezašli. Namísto státní návštěvy se mluvilo o návštěvě pracovní. Zhruba stovka demonstrantů před Hofburgem skandovala „Hanba“, „Putin ven“ a „Peníze smrdí“. Narážka na peníze vycházela z toho, že ruský Gazprom podepsal během
Putinovy návštěvy dohodu s OMV o stavbě plynovodu South Stream. Což je za současné ukrajinské krize projekt politicky skutečně třaskavý. Zjevně také proto nedoprovázel podpis smlouvy tradiční politický ceremoniál. Rozpaky, které Putinova návštěva ve Vídni způsobila, jsou oprávněné. Ostýchavý podpis plynové dohody je pro Rakousko důležitý, ale vojenské pocty byly přece jen navíc.
Kurier: Hezké řeči o návštěvě
Není pochyb: hledat dialog, udržovat otevřené komunikační kanály – všechny ušlechtilé motivy, které rakouská politická špička používá k ospravedlnění kritizované návštěvy Vladimira Putina, jsou správné a oprávněné. Jenže. Pán Kremlu si vyslechl, co prezident a kancléř soudí o věci Ukrajiny. A zareaguje na to stejně málo jako na všechny ostatní mezinárodní apely a pokusy o dialog. Rádi bychom přísahali na lichotivý obraz Rakouska jako „stavitele mostů“, ale kremelského vládce to během jeho krátké návštěvy stěží ovlivnilo.
To jediné, co chladný stratég Putin bere v úvahu, je nátlak. Dvě kola evropských a amerických sankcí už Putina dostala tak daleko, že situaci na Ukrajině nežene do úplné krajnosti. Ve hře je třetí kolo sankcí a podívejme – najednou jsou tu signály vstřícnosti: moskevský parlament zrušil prezidentovo oprávnění vojensky zasáhnout na Ukrajině. Nátlak ale Rakousko nabídnout neumí. Naopak. Přijetím Putina vybočilo z evropské falangy namířené proti Moskvě a dál oslabilo pozici Bruselu.
A tak pro Vídeň z jejího obtížného hosta nekápne nic než podpis dohody o South Streamu. Ta nás celkem dlouhodobě zaopatří ruským plynem, zároveň ovšem prohloubí naši závislost na Moskvě. Proto se ptejme, zda se Rakousko se vší svou láskou k „vedení dialogu“ nenechalo Putinem spíš zapřáhnout před jeho vozík.
SME: Triumf na neutrální půdě
Neutrální Rakousko se chtělo předvést. Ukázat diplomatické schopnosti. Oslabit ruskou a posílit ukrajinskou pozici a ukázat, že EU postupuje v ukrajinské krizi jednotně a společně. Na neutrální půdě však bodoval jen ruský prezident Vladimir Putin. Uspěl ještě dříve, než přistál na vídeňském letišti. Poprvé od anexe Krymu jej se všemi poctami přijali nejvyšší politici členského státu EU.
Té unie, která zavedla proti Rusku sankce a písemně se zavázala, že jednotlivé země nebudou přijímat ruské politiky na bilaterálních návštěvách. Putin v úterý ukázal, že ho v západním světě přijímají jako rovnocenného partnera a že Rusko v žádné politické izolaci není. Největšího úspěchu však Putin dosáhl, když rakouská společnost OMV a ruský Gazprom podepsaly smlouvu o výstavbě rakouské části plynovodu South Stream, který EU zpochybňuje.
Plynovod odporuje evropským normám, podle nichž nemůže dodavatel plynu kontrolovat i distribuci. Putin prosadil svůj zásadní projekt, oslabil Ukrajinu, kterou plynovod obchází, zvýšil závislost Evropy na ruském plynu a ukázal, jak je unie ve vztahu k Moskvě rozdělená. Dosáhnout takového diplomatického a ekonomického vítězství na neutrální půdě je bez debat úspěch.
