„Situace je vážná, berme ji vážně… je to ta největší výzva, s jakou jsme se od konce války setkali,“ prohlásila německá kancléřka Angela Merkelová ve své řeči k národu, jak se v čase koronaviru začalo opět říkat. Merkelová nicméně oslovila Němce „spolu-občanky“ a „spoluobčané“ (Mitbürgerinen, Mitbürger), a toto „spolu“ bylo hlavní náplní jejího projevu.
Jako správný státník slíbila občanům, že vláda udělá vše pro ochranu jejich životů, bezpečí a naplnění všech základních potřeb, jako je zásobování potravinami a péče o zdraví; zvýšila sebevědomí Němců tím, že vyzdvihla sílu místního zdravotnictví, díky němuž je počet obětí vzhledem k šíři nákazy velmi nízký. Ale neslibovala zázraky. Ani to, že vše zařídí vláda. Naopak vláda může boj proti viru pouze vést. Rozhodovat se bude jinde.
„Je to na nás na všech, jedině spolu to zvládneme,“ zněla jedna z nejdůležitějších vět kancléřky. „Jsme demokracie. Nežijeme z donucení, nýbrž ze sdíleného poznání a spoluúčasti“.
Poznámka o demokracii a spolupůsobení či spoluúčasti je důležitá pro celou Evropu. Neznámý virus v ní spustil úvahy o tom, zda asijská kontrola mas, kde se jednotlivec ztrácí, není proti nemoci lepším nástrojem. Zda nás naše „hyperdemokracie“, jak to nazval náměstek ministra zdravotnictví Roman Prymula, nakonec nezničí.
Naopak, soudí Merkelová, je to to, co nás zachrání. „Není nic takového jako společnost,“ řekla kdysi Margaret Thatcherová, ale existuje, připomíná Merkelová, ono „spolu“, které vytváří spojenectví a sílu celku. Proti viru bojujeme spolu, i když každý sám.
