Polsko má tisíce nelegálních soudců. Premiér řeší rozvrat po konzervativcích, sám ale riskuje
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Polský premiér Donald Tusk řeší následky ovládnutí justice za vlád konzervativně-populistické strany Právo a spravedlnost.
- Dva tisíce soudců byly za jejich éry jmenovány nezákonně, včetně nedávno sesazeného šéfa ústavního soudu.
- Je proto zavádějící popisovat nejnovější události jako „odvolání předsedy ústavního soudu“, protože zákonným předsedou nikdy nebyl, píše businessový newsletter 11am.
U polského ústavního soudu se odehrávají dramatické scény, které doprovází vlna spekulací o tom, zda vláda premiéra Donalda Tuska a ústavní soudci zvolení liberální parlamentní většinou jednají v souladu se zákonem. Mnozí se jistě ptají, zda musejí demokraté opravdu porušovat zákon, aby obnovili instituce rozvrácené populistickými autoritáři. V případě Polska je to však zavádějící otázka.
Z právního hlediska je záležitost jednoznačná a mluví ve prospěch Tuskova jednání. Před 11 lety dosadila pravicová strana Právo a spravedlnost (PiS) protiprávně tři soudce do ústavního soudu. O dva roky později přijala zákon, který nezákonně zkrátil funkční období soudcům v Národní soudcovské radě, klíčovém ústavním orgánu odpovědném za jmenování soudců do všech soudů v zemi s výjimkou ústavního soudu. Nahradila je osobami jmenovanými PiS, čímž vytvořila politicky kontrolovaný orgán mimo rámec polské ústavy.
Než se v roce 2023 vrátila k moci demokratická opozice vedená Tuskem, bylo již více než dva tisíce lidí jmenováno či povýšeno do soudních funkcí prostřednictvím protiústavní procedury, kterou opakovaně odsoudily polské i evropské soudy a desítky ústavních právníků po celém světě.
Právní důsledky jsou jednoznačné. Tři členové ústavního soudu jmenovaní stranou PiS nikdy soudci nebyli. Rozhodnutí, na nichž se podíleli, by proto měla být považována za neplatná.
Představte si, že by americký prezident Donald Trump vydal prezidentský dekret o jmenování dvou podcasterů hnutí MAGA desátým a jedenáctým soudcem Nejvyššího soudu USA. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby nastupující demokratická administrativa považovala všechna rozhodnutí, na nichž se tito nelegálně jmenovaní soudci podíleli, za neplatná a zahájila proti těmto podvodníkům i těm, kdo jim pomáhali, trestní řízení.
Přesně taková je situace v Polsku. Proto je zavádějící popisovat nejnovější události jako „odvolání předsedy ústavního soudu“. Bogdan Święczkowski, bývalý náměstek ministra spravedlnosti za stranu PiS, zákonným předsedou soudu nikdy nebyl. Valné shromáždění, které ho nominovalo, zahrnovalo osoby, jež nebyly soudci a neměly právo ho se účastnit.
Hlavně se neunáhlit
Soudkyně Anna Korwin-Piotrowská, která povinnosti předsedy nyní převzala, je plně oprávněna jednat. Do tribunálu byla řádně zvolena. Procesní řád ústavního soudu, přijatý ještě za vlády strany PiS, určuje soudce, jenž přebírá vedení v případě, že je místo předsedy neobsazené nebo jeho povinnosti nelze z jiného důvodu vykonávat. Toto kritérium zohledňuje předchozí soudní praxi a Korwin-Piotrowská, která má za sebou dlouhou kariéru soudkyně, tuto podmínku jednoznačně splňuje.
Osoby, jež nelegálně zasedají v ústavním soudu, měly být již dávno vykázány z jeho prostor, měly být státními orgány žalovány o vrácení platů, na které neměly nárok, a měly být trestně stíhány. Jelikož nejsou soudci, nemají nárok na soudní imunitu. V polském trestním zákoníku je výslovně zakázáno provádět jakékoli úřední úkony, pakliže k tomu nemá dotyčný mandát.
K ničemu z toho však nedošlo, protože prosazování zákona v ostře rozdělené zemi s sebou neslo příliš vysoké politické náklady. Tusk byl varován už na začátku svého současného funkčního období, kdy jeho vláda silou převzala kontrolu nad veřejnoprávní televizí, kterou strana PiS předtím nezákonně proměnila v nástroj stranické propagandy. Řada komentátorů doma i v zahraničí tehdy novou vládu obvinila z použití neúměrně tvrdého postupu.
Rizika ale přesahovala rámec veřejného mínění. Co kdyby se stíhání „pseudosoudce“ z tohoto ústavního soudu dostalo před kolegu, který byl rovněž nezákonně jmenován, u běžného soudu? Ochota těchto „nových soudců“ chránit své krajně pravicové spojence není žádným tajemstvím.
Typickým příkladem je řízení týkající se bývalého ministra spravedlnosti za stranu PiS Zbigniewa Ziobra a jeho někdejšího náměstka Marcina Romanowského. Oba uprchli z Polska a čelí obviněním mimo jiné ze zpronevěry veřejných prostředků a zneužití úřední moci. Státním zástupcům se v řízení o evropském zatykači na Ziobra podařilo dosáhnout vyloučení jedné soudkyně s odůvodněním, že byla jmenována v rozporu s předpisy a má na Ziobra profesní vazby. V září však jiný neoprávněně jmenovaný soudce rozhodl, že Romanowski by měl před vzetím do vazby dostat podmíněnou ochranu.
Co když se PiS vrátí k moci?
Je jisté, že přísné dodržování zákona by vyžadovalo odvolání a trestní stíhání každého z tisíců nezákonně jmenovaných soudců. To by však vyvolalo politický chaos. Jak by reagovali voliči, kdyby odvolání podstatné části soudců vedlo k ochromení soudů? Jak by reagovali zákonně jmenovaní „staří“ soudci? Pokračovala by policie v plnění soudních příkazů?
Nejedná se o abstraktní otázky. Polské pravicové strany trvají na tom, že jejich vlastní protiprávní postoj je jediným zákonným a že kdokoli, kdo pomáhá obnovit právní stát, se podílí na státním převratu, za který hrozí doživotní vězení. Předseda strany PiS Jarosław Kaczyński ve svém projevu před budovou soudu opět pohrozil odvetou vůči zúčastněným a odvolával se na „norimberské zásady“.
Pro soudce, policisty či státní úředníky je tato hrozba zcela reálná, jak se právníci po celém světě přesvědčují na příkladu odvetné kampaně Trumpovy administrativy. Američtí úředníci, kteří se podíleli na zcela zákonném vyšetřování a stíhání Trumpa za jeho roli při útoku na Kapitol 6. ledna 2021, jsou nyní sami pronásledováni a stíháni. Jednání v souladu se zákonem tedy nikoho neochrání před hněvem budoucí krajně pravicové vlády. Aktuální průzkumy veřejného mínění naznačují, že příští rok by se PiS mohla vrátit k moci.
Nejdramatičtější epizoda současné eskalace – noční fyzické šikanování drobné Korwin-Piotrowské u vchodu do soudu ze strany statného prezidenta Karola Nawrockého – může velmi dobře signalizovat, že orgány činné v trestním řízení váhají. Prezidentovo jednání bylo prokazatelně protiprávní. Nemá žádnou pravomoc rozhodovat o tom, kdo bude řídit soud, tím, že se do něj násilím vnutí. Přesto policie a Služba ochrany státu, jež se zodpovídají spíše Tuskově vládě než prezidentovi, vpádu Nawrockého do budovy nezabránily.
Jedná se o závažné problémy. Nazývat je paradoxem právního státu jejich řešení jen komplikuje, neboť to nahrává taktice populistů. Čím důkladněji ovládají stát a čím bezostyšněji šikanují veřejné činitele, tím větší důvěryhodnost přisuzujeme jejich předstírání zákonnosti. Tuskově vládě nechybějí právní argumenty. Snaží se však vybudovat politickou autoritu, aby na jejich základě mohla jednat.
Maciej Kisilowski, docent práva a strategie na Central European University, je v letech 2025–2026 stipendistou programu Europe’s Futures v Institut für die Wissenschaften vom Menschen a spolueditorem publikace Let’s Agree on Poland: A Case Study in Strategic Constitutional Design (Oxford University Press, 2025).
