Rusko řeší, kdo přijde po Putinovi. Ve hře jsou bodyguard, šedá eminence i synové elit

V říjnu oslaví ruský prezident 74. narozeniny. A přestože se neobjevují náznaky, že by Vladimir Putin trpěl závažnými zdravotními problémy nebo že by se chystal z funkce odejít, opravňuje jeho vysoký věk ke spekulacím, kdo jednou bude jeho nástupcem. Historie totiž ukazuje, že se žádný ruský ani sovětský vůdce ve funkci nedožil více než 77 let. 

Odborníci se shodují, že sám prezident – aby neohrozil svoji pozici už nyní – se záměrně vyhýbá tomu, aby svého následníka vybral a na funkci jej předem připravoval. Podle expertů se proto nakonec o Putinovo místo strhne ostrý souboj mezi konkurenčními skupinami, jež se během let utvořily v Putinově okolí a které se současným prezidentem spojuje podobná ideologie. 

Analytici z RAND, amerického think-tanku zaměřeného na bezpečnost, například varují, že Západ musí počítat s tím, že vzhledem k současné struktuře moci a politické kultuře Ruska by mohl být boj o nového vládce Kremlu „překvapivý, zdlouhavý a násilný“.  

Putin se dostal k moci v roce 2000 a v posledních letech je zřejmé, že jeho režim považuje Západ za nepřítele a je s ním v otevřené konfrontaci. Rusko provádí proti západním zemím sabotáže a vraždí na jejich území politické oponenty, kteří z Ruska uprchli. Rozpoutalo agresi na Ukrajině, největší válečný konflikt v Evropě od druhé světové války.

Pokud bude Putin u moci, Západ nemůže doufat ve zlepšení vzájemných vztahů. V rukou nového lídra nicméně bude, zda může dojít k částečné nápravě vztahů, nebo jestli se Rusko vydá cestou ještě ostřejší konfrontace. 

Níže přinášíme seznam několika osob, které odborníci na Rusko, včetně těch z renomovaných západních médií a politických think-tanků, považují za nejpravděpodobnější Putinovy nástupce. Zmiňuje je mimo jiné Julian Waller, expert na Rusko z Univerzity George Washingtona v posledním čísle dvojměsíčníku Foreign Affairs, nebo také Michail Zygar, autor knihy Všichni muži Kremlu, ve studii pro think-tank Atlantic Council.  

Krotitel medvědů 

Jako jeden z favoritů na převzetí moci v Rusku je často uváděn Alexej Ďumin, bývalý Putinův bodyguard. Vidí ho tak britský deník The Times, hlavní ruský nezávislý deník Novaja Gazeta nebo například think-tank Belfer Center for Science and International Affairs při Harvardově univerzitě. 

Třiapadesátiletý rodák ze západoruského Kursku je od roku 2024 tajemníkem Státní rady, vrcholného poradního orgánu prezidenta. Předtím byl od roku 2016 gubernátorem regionu Tula. 

Do okruhu prezidentových blízkých osob se dostal jako osobní strážce při Putinově nástupu do funkce, po letech si oba mezi sebou vytvořili blízký vztah.

Ďumin v interview pro deník Kommersant v roce 2016 tvrdil, že přátelství s prezidentem upevnila historka z tajgy: zahnal střelbou medvěda, který se měl dostat do Putinovy blízkosti. (A zvládl to, aniž by při tom vzácnému zvířeti ublížil, což prezidenta, milovníka divoké přírody, prý potěšilo.) Ve skutečnosti se ale Ďumin osvědčil už v roce 2014, kdy byl  jedním z organizátorů anexe Krymu. Měl to být rovněž on, kdo v roce 2023 pomáhal dojednat ukončení vzpoury Wagnerovy skupiny vedené Jevgenijem Prigožinem. 

Podle Zygara se o něm následně uvažovalo jako o ministrovi obrany. Takovému povýšení se ale ruský prezident vyhnul, možná v obavě, že by příliš vzrostla Ďuminova moc. Přesto v očích většiny pozorovatelů zůstává favoritem coby Putinův nástupce.  

Ačkoli se Ďumin vyhýbá bombastickým prohlášením, bezvýhradně podporuje ruskou válku na Ukrajině a vyjadřuje podporu armádě. Také prosazuje technologickou suverenitu Ruska a posilování odolnosti vůči západním sankcím.  

Šedá eminence války

Podle Juliana Wallera může být kandidátem na Putinovo místo i první zástupce šéfa prezidentské kanceláře Sergej Kirijenko. 

Čtyřiašedesátiletý Kirijenko vstoupil do ruské politiky už v devadesátých letech. Za prezidenta Borise Jelcina se stal ruským premiérem, a to ve věku pouhých 35 let. Plynule zvládl změnu garnitury a v roce 2016 byl jmenován do své současné funkce. Už tehdy o něm ruské noviny psaly jako o šedé eminenci Kremlu a schopném politickém technologovi.

Dobře informovaný opoziční ruský web Meduza si už před několika lety všiml jeho rostoucího vlivu, když se energicky ujal správy ukrajinských regionů okupovaných ruskou armádou a pomohl stabilizovat situaci v samotném Rusku. Od té doby jeho role posiluje, na starost dostal i Ruskem okupované regiony Gruzie – Jižní Osetii a Abcházii. Podle analýzy polského think-tanku OSW ambiciózní Kirijenko metodicky rozšiřuje síť svých spojenců v ruské byrokracii. Je známý také halasnými, ideologicky zabarvenými projevy. 

Oddaný stoupenec

„Bez Putina není Rusko,“ prohlásil na podzim 2014 Vjačeslav Volodin, dnešní předseda Státní dumy, dolní komory ruského parlamentu. Dvaašedesátiletý politik je ve svojí současné funkci už od roku 2016, předtím zastával roli zástupce šéfa prezidentské kanceláře, kde ho nahradil Kirijenko. Podle analýzy Carnegieho nadace pro mezinárodní mír dostal Volodin roce 2012 za úkol zamezit protestům, jež se v té době zvedly proti znovuzvolení Putina prezidentem. Úspěch v této roli mu zajistil Putinův respekt.

Oddanost současnému prezidentovi a manažerské schopnosti tak vedou část pozorovatelů včetně think-tanku Belfer Center k úvaze, že by se i on mohl stát dalším ruským prezidentem. Pomáhá mu mimo jiné to, že z titulu své funkce se často setkává s vlivnými zahraničními partnery. Jeho šance jsou podle odborníků větší než například šance ruského premiéra Michaila Mišustina, jenž by v případě Putinova náhlého odchodu formálně převzal prezidentské pravomoci prezidenta. Mišustin „není přirozeným spojencem bezpečnostního aparátu, který už dlouhou dobu radí prezidentovi, aby ho z funkce odvolal“, tvrdí Belfer Center. 

Synové starých struktur

Všichni tři hlavní kandidáti na Putinova nástupce – Ďumin, Kirijenko i Volodin – jsou produkty putinovské ideologie a žádný z nich by nejspíš výrazně neotočil kormidlem ruské zahraniční politiky směrem k usmíření se Západem a Ukrajinou. Zároveň nepatří mezi ty, kdo poznali Putina, ještě než se dostal do prezidentské funkce.

Někteří odborníci proto spíš očekávají, že nástupce vzejde spíš ze dvou silových center – buď z toho kolem Nikolaje Patruševa, nebo z okruhu lidí kolem Jurije Kovalčuka. Patrušev je považován za jednoho z Putinových nejbližších spolupracovníků z prostředí bezpečnostních složek. V letech 2008–2024 vedl Bezpečnostní radu a předtím byl šéfem ruské kontrarozvědky FSB. Miliardář Kovalčuk je Putinův přítel od devadesátých let a je často označován jako prezidentův „osobní bankéř“. 

Oba jsou ale ještě o rok starší než Putin a pozornost se tak obrací k jejich synům, Dmitriji Patruševovi a Borisu Kovalčukovi. Osmačtyřicetiletý Patrušev mladší zastává od roku 2024 pozici vicepremiéra, předtím byl šest let ministrem zemědělství. Stejně starý Boris Kovalčuk zase stojí v čele Ruské účetní komory, parlamentního orgánu kontrolujícího veřejné finance. Díky tomu má mimořádně dobrý vhled do financování celého státního aparátu, jak poznamenává think-tank OSW. 

Podle Zygara chtěli oba Putinovi spojenci pro své syny významnější pozice. Boris měl zamířit do čela jedné z hlavních energetických společností – do Rosněftu nebo Gazpromu –, zatímco Dmitrij pomýšlel dokonce na křeslo premiéra. Ruský prezident však dává i svým nejbližším najevo, že růst jejich vlivu má své limity. Analytik Julian Waller ale upozorňuje, že oba v současné putinovské hierarchii zastupují mladší generaci lídrů, která o podíl na moci bude chtít bojovat. Tudíž se i je vyplatí sledovat.