Třeba na letištích protáhne nedostatek bezpečnostních a imigračních pracovníků čekací dobu na několik hodin.
To Českým drahám žádní zaměstnanci nescházejí, ale zákazníci jsou pro ně také až na posledním místě. Když došlo o víkendu ke srážce vlaku s člověkem, nikdo nebyl schopen cestujícím poskytnout žádné informace, v nedělní špičce jen beze slova vysvětlení nahnali železničáři cestující ze tří vlaků do jednoho.
Jako dobytku natěsnaným pasažérům byl v tu chvíli jediným zdrojem informací internet. Českým drahám tak i nadále chybí několik světelných let na cestě stát se na klienty orientovanou firmou.
Čína nadále balancuje mezi svými ekonomickými zájmy a záchranou severokorejského režimu. Ke svému chráněnci se sice pomalu otáčí zády, ale stále zásobuje nejizolovanější zemi světa, aby ji udržela nad vodou. Je pochopitelné, že se kolapsu KLDR bojí, protože by to znamenalo miliony uprchlíků na jejím území, sjednocení korejského ostrova pod taktovkou Jihu a přítomnost desetitisíců amerických vojáků a deseti atomových bomb hned za čínskými hranicemi.
Druhá největší ekonomika světa si ale stále více uvědomuje, kdo je její chlebodárce, a k nim Severokorejci rozhodně nepatří. Dříve či později se Čína bude muset rozhodnout, na čí straně vlastně stojí.
