A pak začne škrtat podobně jako jeho poražený rival Nicolas Sarkozy. Realita francouzských státních financí nic jiného nedovoluje.
Přestože se tvrdí, že novodobá Francie měla 14 let socialistického prezidenta, není to úplně pravda. Ano, François Mitterrand odsloužil od roku 1981 dvě období v čele státu. Ale se socialistickou politikou v hospodářství skončil neslavně už dva roky po nástupu do prezidentské funkce. Levičácká politika zvyšování minimální mzdy, dávek, zestátňování a zkracování pracovní doby skončila obrovskými dluhy, vysokou inflací a potupnými devalvacemi měny.
Poznaná nutnost dovedla Mitterranda v březnu 1983 k „tournament de la rigueur“, volně přeloženo obratu ke střídmosti. Eufemismem označoval opuštění socialisticko-komunistických snů a opatrný obrat k posilování konkurenceschopnosti dle německého vzoru.
Třicet let stará historie je nyní mnohem důležitější, než se může zdát. Hollandovým patronem byl právě Mitterrand, jeho duchovním otcem pak Jacques Delors, který měl v roce 1983 na starost ekonomiku a donutil Mitterranda k zásadnímu obratu. Vše tedy nasvědčuje tomu, že Hollande bude do červnových voleb malovat Francii a Evropě krásnou rudou budoucnost kvůli volebnímu úspěchu své strany, ale pak otočí obdobně jako jeho vzorové.
Přestože Hollande nasliboval zvyšování platů a bobtnání státu za 20 miliard eur, nikdy nezpochybnil závazek Francie dosáhnout příští rok deficitu na úrovni tří procent HDP. To bez škrtů prostě nepůjde. Podle Evropské komise Francouzi letos cíl rozpočtového deficitu splní, ale příští rok to zatím vypadá na sekyru 4,2 procenta HDP. A Hollande ví, že chybějících 25 miliard eur (plus případné miliardy za plnění předvolebních slibů) nezíská jen zvyšováním daní bohatým.
Ortodoxní levici zřejmě čeká rozčarování
Je proto velmi pravděpodobné, že ortodoxní levice bude už letos na podzim stejně rozčarovaná, jako byla na jaře 1983.
Hollande svou prorůstovou agitaci nejspíše omezí na rétorické potyčky s německou kancléřkou Angelou Merkelovou o společný evropský dluhopis či o masivní dotování evropské infrastruktury z úvěrů od Evropské investiční banky.
Doma ale chtě nechtě bude muset škrtat, ať mu jeho ideologie velí cokoli. Malou útěchou mu může být osud jeho patrona Mitterranda: po ekonomickém obratu mu sice věřila méně než polovina Francouzů, ale o pět let později byl beztak přesvědčivě znovu zvolen.
