Tento týden ukazuje, jak těsně vedle sebe leží v případě Mezinárodního trestního tribunálu (ICC) moc a bezmoc. Podruhé v historii vydal haagský soud zatykač na vládnoucího vůdce státu. V případě Muammara Kaddáfího je toto rozhodnutí méně sporné než v prvním případě súdánského prezidenta Umara Bašíra.
Rada bezpečnosti návrh na vydání zatykače jednomyslně podpořila. Bašír už navíc není jen výjimkou. Svět se shodl na tom, že ani vládnoucí vůdci nejsou beztrestní. A to je dobře. Ovšem fakt, že právě Bašír byl v pondělí přijat v Číně jako oficiální státní host, ukazuje také na slabiny, s nimiž se tribunál musí ještě vyrovnat.
Když jde o to, obviněného zatknout a poslat před soud, je tribunál odkázán na vůli států. Čína nepatří mezi členské státy ICC, ale Bašír už bez problémů dříve navštívil také členské země – Čad, Keňu a naposledy Džibutsko. Pro ICC není dnes ve hře nic menšího než jeho důvěryhodnost. Zatykače nesmějí být na ozdobu. Na to by měly myslet všichni, státy i Rada bezpečnosti.
