Když se přestala vyplácet náhrada mzdy za první tři dny nemoci, byl to velký třesk. A také velký jásot. Zájem o neschopenky jednoznačně opadl. Jenže dodnes chybí věrohodné vysvětlení proč. Není jasné, jestli lidem tolik chybějí peníze, anebo zkrátka ubylo simulantů.
Není divu, že problém zůstal na stole. Teď se znovu žhaví. Nabývá podoby „sick days“ a opět dělí zainteresované na dva nesmiřitelné tábory. První, řekněme představovaný odbory, je všemi deseti pro jejich zavedení a operuje argumentem zdraví. Druhý, v němž se sešikovali především zaměstnavatelé, se tváří, jako by po nich někdo chtěl, aby spolkli žábu.
Tvrdí, že uzákoněním placeného volna by firmy přišly o možnost udílení benefitu, a tudíž o konkurenční výhodu. Tedy jestli konkurenceschopnost českých podniků stojí na možnosti tolerovat pět dnů absence v roce bez toho, aby mohly kontrolovat, proč zaměstnanec zůstal doma, tak to s tuzemskou ekonomikou vypadá dost černě.
