Vrchní vládní epidemiolog nejdřív předpovídá, že rok či dva se nemusíme do zahraničí podívat vůbec. A teď pro změnu mluví o tom, že v létě by Češi mohli jet na Slovensko či do Chorvatska.
Ministrovi vnitra se to nelíbí a nejdřív chce „tvrdá data od expertů“. Podobně reaguje ministr zdravotnictví, jen s tím rozdílem, že by čekal na uklidnění situace. Pro premiéra nejsou cesty do zahraničí prioritou. A diví se, proč byli lidé někam jezdili, když je u nás tak krásně a bezpečno…
Je pochopitelné, že nevíme, jak se koronavirová situace vyvine. U nás ani v zahraničí. A je samozřejmé, že kvůli riziku pandemie člověk musí chvíli vydržet nějaká ta omezení včetně výletů do zahraničí či dovolené u moře. Současná kakofonie vládních představitelů ohledně (ne)otevírání hranic je ale v mnohém příznačná. A zapadá do nejasných a někdy i matoucích nařízení i v jiných oblastech boje proti koronaviru.
Lepší než vysílat mezi obyvatelstvo nekoordinované a mnohdy protichůdné signály je neříkat nic. Anebo přislíbit, že více bude ohledně cestování o prázdninách známo tehdy a tehdy.
Z některých vládních vyjádření se totiž zdá, jako by jejich nositelé zapomínali na právo lidí pobývat, kde se jim zlíbí. A to klidně i v zahraničí. Že restrikce mají být omezeny jen na nezbytně nutnou dobu. Že vláda má vymýšlet, jak cestování učinit bezpečnějším, a nikoliv z jeho zákazu dělat preventivní opatření a ulehčovat si tím život.
Není divu, že se pak připomínají výroky, jako je někdejší „slavný“ podiv Andreje Babiše nad tím, že za komunismu byly pro obyčejného smrtelníka nutností takové věci jako výjezdní doložka.
Stále ale není nutné zpochybňovat, že vládní představitelé jen hledají vhodnou rovnováhu mezi volností pohybu a snížením rizik, která souvisejí s pandemií. Že nechtějí lidi zbytečně omezovat, ale ani připustit nové šíření koronaviru. Prostě chovat se zodpovědně.
Některá slova ale chtě nechtě vedou k tomu, co na Twitteru zmínil ministr vnitra Hamáček. „To moc odborně nezní, proto si z nás někdy lidé dělají legraci.“
