Od oznámení úmyslu jmenovat šéfa Skansky Dana Ťoka ministrem dopravy nad tím proběhla řada úvah politiků, v duchu „je to potenciální střet zájmů“ či „může hrozit střet zájmů.“ Ale Dan Ťok ve střetu zájmů přece je: v jeden okamžik se střetla jeho role šéfa stavební firmy a plán jít rovnou odsud řídit rezort, jehož zakázky tyto firmy živí.
Pokud by potenciální ministr svůj vztah ke Skansce zneužil, nejsme u střetu zájmů, ale ve vodách trestních skutků.
Ve vychýlené roli bude Ťok v každém případě – právě proto, že se asi bude křečovitě snažit, aby to nevypadalo, že Skansce či sektoru pomáhá.
Žádné takové diskuze by se nevedly, pokud by česká politika žila běžnými principy. Tedy že ministerstvo jde řídit politik, člověk, které si své oddřel ve stranické hierarchii. Nikoli nikým nezvolený krizový manažer, který jde hájit zájmy dalšího akcionáře, v tomto případě vlastníka dané politické strany.
