Evropští politici chtějí rozevřít co největší záchranný deštník. Obří euroval ESM má mít kapacitu až dva biliony eur, nicméně o jeho naplnění se dá s úspěchem pochybovat. A to ze dvou důvodů. Prvním je politická průchodnost. Vlády v EU urazily cestu od náruživého škrtání k poznatku, že nelze podvázat ekonomiku a čekat růst.
Předpoklad, že parlamenty stabilnějších států dají přednost řešení domácích problémů před přihazováním na periferie, je na místě. Finové se tím ostatně netají.
Pak je tu iluze, že společné garance euroklubu přimějí soukromníky, aby do ESM nalili kapitál oni. Totéž se před rokem chystalo pro . Výsledek? Žádné přifukování se nekonalo. Na pád Madridu nebo Říma je peněz pořád málo, ale to musejí evropští lídři vyřešit jinak. Očekávání, že se privát najednou chytne za nos a bude investovat do odepsaných adres, je totiž mimo.
