Nebo: Ten, kdo nebude proti, ať nám nekazí pověst. Což je zvlášť úsměvné. Nezkazili si véčkaři náhodou pověst hlavně vlastní pílí? Ale to je vedlejší.
Teď hrají Věci veřejné zoufalou hru o jeden jediný hlas, konkrétně o hlas člena svého poslaneckého klubu Milana Šťovíčka. Litvínovský starosta od doby, kdy VV odešly do opozice, stabilně hlasuje společně s vládními poslanci. A stejně se hodlá zachovat i na klíčové schůzi dolní komory, která začne příští týden. Konec rozpoutaného dramatu je tak v podstatě daný. Šťovíček bude dřív či později nejspíš zavržen, Věci veřejné kýženého cíle, tedy shození vládních návrhů ze stolu, nedosáhnou.
Jenže tento vývoj nemůže být pro vedení strany překvapivý, ať se Radek John tváří, jak chce. Šťovíček je konzistentní a dobře čitelný. Jde mu o to, aby současná vláda nepovolila prolomení těžebních limitů v hnědouhelné pánvi na severu Čech. To slíbil svým voličům a tento slib hodlá dodržet.
Jestli kvůli tomu Věci veřejné říkají, že zaprodal svou véčkařskou duši ďáblu, může mu to být srdečně jedno. Stejně jako to, jestli strana rozhodla či nerozhodla o závazném hlasování. Řídí se svým svědomím. Ostatně chová se tak, jak to od poslanců žádá česká ústava. On sám to říká lapidárně: Mí kolegové velmi dobře vědí, že své postoje neměním a nemám ve zvyku odcházet od rozdělané práce.
Randál, který Věci veřejné spustily, má docela jiný účel. Prostě o sobě potřebují dát vědět. Vždyť minimálně v hradeckém kraji mají docela slušnou šanci zabodovat v podzimních krajských volbách. A je potřeba myslet i dál. Na pravici to nevyšlo. Tak to zkoušejí na levici. Lepší příležitost, jak dát najevo „Jsme tady a tentokrát jsme s vámi“, než protest proti církevním restitucím, zvyšování daní a zpomalování růstu penzí se jim hned tak nenaskytne. Byl by hřích ji nevyužít.
Jen jestli VV nepřehlédly, že na levici začíná být poněkud těsno. Komunisté, ČSSD, zemanovci, ožívající lidovci… Premiér Nečas každopádně může být celkem v klidu. Alespoň pokud jde o nejbližší schůzi sněmovny, která bude o zákonech vrácených Senátem znovu hlasovat.
Jana Havligerová: Ještě větší cirkus, než jsme doufali
Jiná věc je, že zásadní normy se rodily v době, kdy vláda disponovala 118 hlasy a s tak silným mandátem je skutečně mohla s klidným svědomím prosazovat. Teď je protlačuje s odřenýma ušima a jakýkoli nástupce současného kabinetu je bude moci snadno zpochybnit. S neméně klidným svědomím.
