Nedávno ČEZ zveřejnil své nejhorší výsledky za dlouhé roky. Završilo se smutné pětileté období propadu cen elektřiny, kterému ale výrazně „pomohlo“ i špatné řízení firmy, chybné akvizice z minulosti a mnoho dalších přešlapů. Bohužel se u nás zapomíná, že za závažné chyby se má platit. Místo toho se mediálně „odklánějí“.
Vzápětí po zveřejnění výsledků mediální prostor válcovala optimisticky laděná zpráva o tom, že se ČEZ letos chystá k velké vlně uzavírání uhelných elektráren. Že se uzavřou bloky, o jejichž osudu a významu pro budoucí výrobu elektřiny bylo dávno rozhodnuto, o tom se už moc nemluvilo. Ani o tom, že další úbytek uhelných zdrojů ve svém mixu chce ČEZ obstarat jejich prodejem těm, kteří ve výrobě elektřiny z uhlí chtějí pokračovat.
Vše paradoxně podtrhuje téměř současně zveřejněný plán, podle nějž ČEZ pro rok 2019 očekává meziroční nárůst výroby české elektřiny z uhlí o 11 procent. Také z něj vyplynula evidentní snaha ČEZ prodat „za hubičku“ největší hnědouhelnou elektrárnu v zemi, aby v uhelné energetice mohla pokračovat konkurence. A to přesto, že elektrárna má dnes obrovskou strategickou hodnotu jako energetický stavební prostor i pro jiné zdroje. Faktem přitom je, že se bez uhlí ještě dlouho neobejdeme.
Bohužel při pozorném sledování těchto zpráv a jejich dávkování ze strany ČEZ zjistíte, v jak nekvalitní, povrchní, leč pečlivě řízené bublině naše energetika uvízla. Bez zásadních změn ve vedení ČEZ a pochopení role státu v této společnosti se z místa nepohne ani česká energetika.
Česko není ostrov. Je součástí energetického trhu EU, ale i ekonomických a geografických souvislostí a závislostí. Energetika je také stále silnější geopolitickou kartou právě proto, že se ocitla na prahu velkých změn. Kde berou neúspěchy ověnčení manažeři ČEZ pocit, že oni jsou těmi vyvolenými, kteří vyřeší probíhající náročný přerod? Kdy pochopí, že svět je jinde a anomálie úspěšné dostavby Temelína těsně před vstupem do EU už se nebude opakovat? Nevhodné ambice, špatné strategie a strašení – to je celá hodnota, kterou přinášejí.
Česko ani ČEZ nejsou a nebudou lídrem klíčových změn. Česko musí být rozvážné a využít to nejvzácnější, co si nese ze své minulosti: dobře nastavenou a vyváženou energetiku. S prodloužením životnosti Dukovan a zachováním strategických prostor a předností můžeme být vítězi náročného procesu změn v energetice, i když nebudeme jeho lídry.
Stále není jasné, jak bude „vítězná“ podoba energetiky vypadat. Česko má historicky vystavěnou bytelnou energetickou pevnost. Na velká rozhodnutí má stále čas. To je naše devíza, nenechme ji znehodnotit pokřivenými strategiemi.
