Prezidentští kandidáti stiženi realitou politického boje a svých vlastních charakterů přemýšlejí nad tím, jak vyhrát v souboji, a to jakýmkoli způsobem. Voliči, kteří mnohdy nikdy sen o tom stát se prezidentem či prezidentkou neměli, se stávají těmi, kteří do svých kandidátů zcela programově promítají své touhy po svobodě, spravedlnosti a demokracii. Rádi bychom ve vedení státu měli anděly, a nakonec zjistíme, že jsou stejně omylní a nedokonalí jako my sami.
Takové zjištění voliče mnohdy překvapí. Kandidát podporovaný svým týmem je zde proto, aby nasbíral co nejvíce peněz na volební kampaň. Neboť čím více peněz, tím budou ideje propracovanější, tím více šancí zavděčit se své cílové skupině. Mnohdy podle hesla „slibem nezarmoutíš“. Kolik kandidátů si nakonec uvědomí, že zvolením a vůbec vstupem do tohoto klání se vydali nejen na cestu vládnutí, ale také na cestu služby?
Vstupem do veřejného prostoru se jim však dostane poznání a přirovnání k hlupákům, kteří neznají realitu a nejsou schopni dostatečně porozumět každému jednomu voliči. A tak se mimo marketingové týmy objeví i fanouškovské týmy dobrovolníků a přesvědčených, kteří mnohdy nevybíravě dehonestují své protivníky. Protože přece není možné, že tak triviální a jednoduchou věc, jako je velikost mého oblíbence, není s to pochopit někdo druhý. Takový člověk musí být přece nutně stižen ideologií z Východu nebo ze Západu, být obětí kybernetické války a manipulace ze strany nepřátelských sil.
První kolo volby proběhlo. Sláva vítězům, čest poraženým. Předpovědi se potvrdily. První z uchazečů ovládl všechny kraje mimo Prahu a blízké okolí. Druhému z nich pak patří zbytek, tedy Praha a voliči v zahraničí. První tedy musí přesvědčit Prahu a zahraničí, druhý venkov, vlastně zbytek republiky. V tom mu mohou pomoci ostatní kandidáti, kteří vydají svá doporučení. A to by v tom byl čert, aby to ten zabedněný venkov nepochopil. Ale kandidát bude tvrdit, že rozdělení společnosti neexistuje, a pokud náhodou ano, pak za takový stav může nepochybně současný vítěz, který lidi rozdělil a nespojil. Tedy může za vše zlé. Na druhé straně změna je vždy jen to dobré?
Vše o prezidentských volbách najdete zde >>>
S pokřikem o slávě vítězům a cti poraženým jdeme do finále za nepochybného zájmu lidí zvenčí, z jedné nebo druhé strany. Už Bismarck kdysi řekl, že kdo je pánem Čech, je pánem Evropy. V dnešním globalizovaném světě to neplatí úplně přesně, přesto je k zamyšlení, jestli pánem bude nakonec český volič a občan, nebo člověk ovládaný zcela zaručeným marketingovým plánem či vůlí někoho jiného. Oba kandidáti ve finále reprezentují určitý zájem. Na každý pád bude jen dobře, pokud si po závěrečném hvizdu zopakujeme rčení a slávě a cti, co jsme si, to jsme si.
Autor je publicista
