Jistě znáte optickou iluzi, které se říká Neckerova krychle. Je jednoduchá, jde o kostku nakreslenou tak, že se díváte shora na její přední stěnu. Anebo zdola na zadní – to podle toho, jak si to zrovna v mozku přepnete. Změnit pohled je jednoduché. Co však nedokážete, je vidět oba aspekty Neckerovy krychle současně. Psychologové tvrdí, že toho není schopen žádný normální člověk.
Život kolem nás přináší mnoho obdob Neckerovy krychle. Jedna z nich se jmenuje Uber. Z jednoho zorného úhlu to je mobilní aplikace (a firma za ní), která zprostředkovává spolujízdu, tedy službu takzvané sdílené ekonomiky. Pomáhá komunitě, aby vzájemně spolupracovala. Mrkněte, a uvidíte druhý Uber – firmu, která vydělává na tom, že funguje na hraně zákona, protože organizuje taxislužbu bez licence a taxametru, což většina měst zakazuje.
A můžete to stupňovat a dramatizovat. Jedni vidí moderního hipstera, který lépe využije svůj vůz cestou do práce a pozná zajímavé lidi. Druzí příslušníka spodiny, který v čórnuté rachotině riskuje životy svých ošizených cestujících, neplatí daně a vydělaný peníz zhodnotí dealováním kokeše.
Krajský soud v Brně spatřil tento týden ten druhý Uber a předběžným opatřením mu zakázal činnost. Pro úplnost budiž řečeno, že žalující stranou nebyl například nespokojený zákazník, ale taxikářská firma spolu s magistrátem.
Do jiné Neckerovy krychle nám dal téhož dne nahlédnout Andrej Babiš, když se prostřednictvím svých brilantně arogantních PR kouzelníků pochlubil, jak skvělé mobilní tarify sjednalo jeho ministerstvo pro své zaměstnance. A skvělé vskutku jsou, my řadoví zákazníci platíme několikanásobek.
Platíme ovšem, byť nepřímo, i ty telefony ministerstva financí, takže bychom vlastně měli být rádi, že ušetříme. Kdyby MF naopak platilo za data a volání přemrštěné ceny – to bychom rázem všichni spatřili tu zadní stěnu optického klamu.
Klamu, protože Neckerova krychle je samozřejmě svého druhu podvod. Není přece žádnou opravdovou krychlí, jsou to jen chytře nakreslené čáry na plochém papíře. Hádáme se, která strana je přední a která zadní, což nemá řešení.
Lepší by bylo vymyslet nová pravidla, v nichž vedle sebe může férově fungovat Uber a klasická taxislužba – nechme je soutěžit a uvidíme, kdo přežije. Lepší by bylo nastavit mobilní trh tak, aby se operátorům vyplácelo opravdu soutěžit o individuální zákazníky.
Ekonomika se nakonec stejně dereguluje sama. Digitální technologie sice nejsou zázračné, ale na tohle mají síly dost. Stát tomu nemůže zabránit a neměl by to zkoušet. Má ale volbu, jestli se deregulace bude řídit zákony džungle, anebo zda bude férová a vezme v potaz společenský prospěch. Utahováním šroubů otvírá stát dveře džungli, jen to ještě neví. Nechme být tu optickou hříčku a pojďme řešit, jak to má u nás vypadat za deset a za dvacet let
Autor je analytikem IT
