Přesněji: některým kritikům režimu se zřejmě zdá lepší sedět v poslanecké lavici za opozici než zpovzdáli koukat, jak partajní kolegové vládnou. Předčítání emotivních motáků od Julije Tymošenkové, která ve vítězství opozice vidí cestu z vězení, tak na schůzích provázely zběsilé výpočty průchodných míst na kandidátce.
Politici navíc mají konkurenci. Působení Janukovyče ještě umocnilo celkem běžný jev a na listinách se to hemží sportovci, spisovateli, novináři a dalšími spasiteli, kteří prý už nemohou dál nečinně přihlížet. Pro příklad dvě světoznámá jména. Boxer Vitalij Kličko vede do voleb stranu s příznačným názvem Úder. Druhým je fotbalista Andrej Ševčenko, jenž letos pověsil kopačky na hřebík. Volební komisi nevadilo, že v uplynulých pěti letech nepobýval ve vlasti, jak žádá zákon. Straně Ukrajina – Vpřed! tak mohl pomoci nejen v zahraničí vykopanými miliony, ale i svou účastí ve hře.
Ale zpátky k mučednici Tymošenkové. Jako odsouzená kandidovat nemůže, a tak bude muset i v případě úspěchu opozice spoléhat na loajalitu spolustraníků a spojenců. Buď má obdivuhodnou víru, nebo krátkou paměť. Její premiérskou kariéru po zvolení Janukovyče uťala Strana regionů zčásti i s jejich pomocí.
