Proto mě zklamalo, jak pokojně po volbách vyklízí prostor. Pomiňme jeho ublíženecký výrok, že národovci alespoň nemusí sedět v parlamentu s blázny, homosexuály a podobnými individui. Bývalý spojenec Roberta Fica prohlásil, že se slovenský národ dal oklamat. Věří prý ale tomu, že ti, které si lid zvolil, se rytířsky chopí zbraní, ustojí boj a nebudou se na nic vymlouvat.
Rytířskostí Fico nikdy zrovna nevynikal, koneckonců poslední rok a půl se dokázal navážet tak akorát do ženské. Zdálo se však, že alespoň bojovnost mu nechybí, a jakmile získá početní převahu, roznese pravici na kopytech a pustí se do napravování škod, na které upozorňoval. Opak je ale pravdou. Místo, aby po orbánovsku zasedl na trůn a skopl při tom pár rádců ze schodů, pořádá jakýsi artušovský kulatý stůl. Nehází po opozici ohlodané kosti, ale vnucuje jí výsady, jež neodpovídají jejímu volebnímu výkonu.
„Ve společnosti se začaly vyskytovat nálady a pohledy, že strana, jež získá takovou převahu, jaké dosáhl Smer, nemusí odolat pokušení zneužívat moc,“ vysvětluje nepochopitelnou skromnost místopředseda strany Pavol Paška. Jistě, třeba Václav II. se bál bouřek a koček, ale tohle jsem ještě od žádného panovníka neslyšel. Neudiví mě, až se Fico bude za čtyři roky zpovídat z neúspěchů, jež zákonitě musí přijít, s vysvětlením, že opozice špatně plnila svoji kontrolní roli a nedokázala ho uhlídat.
