Stanislav Šulc: Karlovarské proměny

Díky novému pojetí se daleko více rozmohlo i nejrůznější kšeftaření v nejbližším okolí Thermalu, kde má festival přirozené centrum. Jen z cesty od autobusového nádraží k hotelu si člověk mohl koupit přímo na ulici nejmodernější mobil (bez papíru a bez krabičky), dostal šanci podpořit několik charit (všechny se zaměřují na nemocná zvířátka či děti) nebo konvertovat hned k několika alternativním náboženským směrům.

Takhle to v Karlových Varech latentně fungovalo v posledních letech vždycky, ale tak obnažené to je až letos. Z Varů se stal jeden velký banner, který kromě festivalového programu propaguje stovky dalších akcí či obchodů. Po ulicích pobíhají sličné děvy v tričkách jednoho kosmetického řetězce a při procházce po kolonádě dostanete desítku letáků na letní hudební akce. Vyhnout se tomu nedá.

Skutečně dobrou zprávou pak je, že ani v takovém klimatu filmy nestrádají a i minimalistická dramata minoritních kinematografií mají lidově řečeno nařezáno. Ale nemusí tomu tak být navždy. Festivalovému týmu pro další desítky let zůstává velký úkol udržet diváky v sálech i nadále. Držme palce.