Vskutku se někdo na světě domnívá, že jsou úřednické funkce natolik zásadní, aby plnily stránky novin tak dlouho? Mám univerzální test, který na to odpoví: řekněte bez přípravy jména tří posledních šéfů Národního divadla a pak vám budu věřit, že se o to zajímáte. Jsem si jistý, že krom několika zainteresovaných lidí tímto testem nikdo neprojde.
Škandál v Benátkách
Proč filmové festivaly v posledních letech prožívají krizi a jejich rozhodnutí místo oslavy kinematografie vzbuzují nejrůznější podezření? Je to jednoduché – kvůli internetu. Nicméně v Benátkách to letos vskutku trochu zasmrádlo. Nedokáže-li jedna z nejvýznamějších přehlídek ocenit nejlepší film a musí z formálních pravidel měnit rozhodnutí na poslední chvíli, mohou to festivaly rovnou zabalit. Jejich funkce být oslavou filmu přestává mít smysl. Na netu jsou podobných svátků každou vteřinu stovky.
Není to jen vítr
A teď trochu vážněji. Maďarská distribuce antirasistického filmu Je to jen vítr zaznamenala ohromný úspěch. Naneštěstí i kvůli velké návštěvnosti levicových radikálů vzývajících myšlenky německých nacistů. Že takto intelektuální snímek v českých kinech neuspěje, je takřka jisté. Otázka zní: bude to tím, že je tu méně neonacistů? Nebo jsou na tom intelektuálně hůř než jejich maďarští kolegové? Či naopak lépe? Z té ideologické postmoderny by se jednomu zamotala hlava.
