Můžeme poblahopřát Severoatlantické alianci za to, že dokázala poskytnout oporu libyjskému povstaleckému úspěchu. NATO vstoupilo do akce v březnu. Bezletová zóna a ničení Kaddáfího tanků, děl a velitelských center poskytly rebelům prostor k nadechnutí a přerodu z davu v bojovou sílu.
A události víkendu ukazují, že Kaddáfího éra je velmi blízko konci. Při úvahách o tom, co bude dál, se povstalci i NATO musejí vyvarovat chyb, k nimž došlo v Iráku. Hlavy režimu musejí pryč, ale na nižších úrovních bude třeba preferovat spolupráci před totálním rozprášením, k němuž došlo v rámci iráckého programu „debaasifikace“. Národní rada s centrem v Benghází bude muset také sjednotit dvě poloviny země, jejichž tradiční rivalita v posledních měsících ještě zesílila. A bude muset překonat kmenové rozmíšky, které Kaddáfí využíval, aby se držel u moci. Jejím úkolem není nic menšího než vytvořit podmínky pro průběh demokratických voleb v zemi, jejíž instituce jsou v troskách. Úkolem zbytku světa je pomoci.
