Scény víkendového násilí v Londýně připomínají nepokoje z roku 1985, kdy byl brutálně zavražděn Keith Blakelock. Ale je třeba střežit se mylných historických paralel. Události osmdesátých let v Brixtonu a Tottenhamu inicioval prokázaný policejní rasismus. Tentokrát nepokoje začaly pochodem, jímž účastníci vyjádřili kritiku policie, která zastřelila Marka Duggana.
Jisté je, že nešlo o rasově motivovaný čin, už proto, že místní komunita má mnohem lepší vztahy s policií než v osmdesátých letech. A pak je tu další rozdíl. Letos jsme viděli drancování v rozsahu, jaký tato země nezažila. Prováděly ho skupiny mladých kriminálníků, kteří přijeli rabovat obchody se sportovním zbožím a oblečením, lékárny, dokonce i optiku. Navíc si toto konání nafilmovali, přičemž na záběrech z páté odpolední se ještě neobjevuje jediný policista. To nebyli rozezlení protestující, o Dugganovi možná ani neslyšeli.
Komunita, z níž pocházejí, má velký problém. Totéž však platí pro metropolitní policii.
