Jako mnoho jiných evropských zemí, i Norsko se potýká s dopady imigrace a tvorby nemalé muslimské populace. To přiživuje podporu krajně pravicových politiků; antiimigrační strana je druhou nejsilnější frakcí norského parlamentu.
V tomto kontextu se na politické periferii nevyhnutelně líhnou extremisté, kteří chtějí „očistit“ svou vlast, pěstují vztahy s extremisty v jiných zemích a kují pikle proti islámské „hrozbě“. Zdaleka však není obvyklé, aby tito tvorové projevili své fantazie tak zvěrským způsobem. Breivikův čin je absolutním zlem a nikdo by na to neměl zapomínat.
Norsko je po léta vyhodnocováno jako země s nejvyšší kvalitou života, klidné a civilizované místo, jehož postavení ve světě je velmi vysoké. To dává masakru na ostrově Utöya ještě dojemnější rozměr. A také to vyvolává otázku, zda tato země ještě někdy bude taková jako dříve. Děs a smutek jsou přirozené, Norsko však nesmí připustit, aby čin nepříčetného extremisty otřásl jeho morálkou.
