Před zasedáním čínského Národního lidového shromáždění vrhali ruští političtí analytici obdivné pohledy na řízený proces politické změny, který se v Číně odehrává. Jedna generace vůdců předá na podzim svou moc generaci další. Půjde o první předání moci mimo režii zakladatelů lidové republiky a rozhodne se při něm, kdo povede Čínu příštích deset let. Přesun moci běžel na první pohled tak hladce, ačkoli v sázce bylo tolik, že to v ruských politických elitách přirozeně vyvolávalo závist.
To však platilo jen do chvíle, než byl Po Si-laj, šéf vládnoucí strany v provincii Čchung-čching, odvolán ze své funkce. Do vnitrostranického sporu, který se kolem Poa rozhořel, se nakonec vložil sám premiér Wen. Šlo vlastně o první veřejný rozpor uvnitř stranických struktur. Byl také poslední? Nové vedení převezme úplně jinou Čínu, než byla ta, do jejíhož čela usedal před dekádou Wen. Čína už nebude potřebovat technokraty, nýbrž politiky schopné přesvědčit o svých vizích stranu i zemi jako celek.
