Tisíce lidí pochodovaly slovenskými i českými městy při vzpomínce na Jána Kuciaka, další stovky se přišly rozloučit na pohřeb. Investigativního novináře a jeho partnerku zavraždili ve vlastním domě nejspíš kvůli jeho práci. Premiér Fico ani ministr vnitra Kaliňák rezignovat nehodlají. Vypadá to, jako by se Slovensko ze dne na den vrátilo do divokých devadesátých let. Do doby plné násilí, kdy na ulicích vybuchovala auta, mafiáni se vraždili navzájem, umírali nevinní a byl unesen syn prezidenta.
To Česko si pro jistotu mezitím skočilo rovnou do osmdesátek. Komunista Zdeněk Ondráček, bývalý příslušník policie, co v roce 1989 zasahoval proti demonstrantům, byl zvolen šéfem sněmovní komise pro GIBS. A svého působení nelituje. Ministr Pelikán (ANO) je z toho nešťastný až tak, že promyslí rezignaci. Nebyl on už ale nešťastný, když byl zvolen Okamura místopředsedou sněmovny? Z neštěstí chudák nevyjde.
Jako cesta do minulosti to pamětníkům muselo teď zhruba měsíc připadat na zavřeném Libeňském mostě. Zátarasy jako barikády z filmu o okupaci, stačilo jen, aby se na druhém břehu vynořily tanky. Chyběl pouze pan Vajíčko ve znárodněné televizi, českoslovenština z ní zní už teď. Pak prosím ty spartakiády a z nejhoršího jsme uvnitř.
