Komentář Heleny Horské: Když chybějí hlavičky i ručičky, musí nastoupit odvaha

ilustrační

ilustrační Zdroj: Zetor

Když ekonomové hovoří o růstu ekonomiky, používají pojmy jako hrubý domácí produkt či hrubá přidaná hodnota. Když podnikatelé hovoří růstu, myslí na růst firmy, růst tržeb, obratu, zakázek, zákazníků, zaměstnanců. Oba světy sice hovoří jiným jazykem, používají jiná slova, ale v podstatě myslí na totéž: na prosperitu. Rozličné soutěže podnikatelů, exportérů či dodavatelů vždy zpopularizují několik příkladů hodných následování. Na oboru nezáleží, i když z povahy naší ekonomiky budou asi vždy dominovat průmyslové firmy zaměřené na vývoz.

Co stojí ve skutečnosti za silným růstem české ekonomiky? Jsou to lidé: jednak zaměstnanci a jednak zaměstnavatelé, kteří zisky neprojídali, ale investovali je zpátky do výroby. Ve stejném duchu hovoří mimochodem i firmy, které sbírají různá ocenění. V prostředí, ve kterém chybějí nejen „hlavičky“ ale už i „ručičky“, se firmy mohou spolehnout už jen na zvyšování produktivity, efektivity, na redukci zbytečné administrativní zátěže.

A k tomu jim dopomohou investice. Investice strategické, předem rozmyšlené a s jasným cílem. Úspěšné české firmy investují pravidelně, nebojí se vložit prostředky do výzkumu a vývoje a hledají chytrá řešení. Úspěšné firmy si váží svých zaměstnanců, investují do nich a s „náborem“ nových duší začínají ve školách, ne-li ve školkách.

Dalším společným prvkem našich úspěšných podnikatelů je odvaha. Odvaha opustit známé a místy i méně náročné trhy a zkusit to i jinde, na složitějších trzích s novými výrobky a nabídkou originálního řešení. Součástí je často i diverzifikace výroby, strategická partnerství s klienty, odběratelsko-dodavatelské vztahy s firmami na světové špičce. V ideálním případě umějí zákazníkům nabídnout hotový výrobek včetně projektového řešení, instalace a servisu.

Můžeme si stěžovat na směrem dolů zkreslené takzvané transferové ceny – domácí firma vlastněná zahraniční firmou účtuje své matce výrazně nižší ceny za dodávky, než by účtovala mimo „rodinu“, a naopak přebírá na sebe vyšší náklady, než byly ty skutečně vynaložené. Tento přístup „oběti“ ale nikam nevede.

Příběhy úspěšných českých firem ukazují, že máme naději se naopak posunout dál a postupně nabývat odvahu a kuráž prosadit český výrobek či službu. Kdekoli na světě.

Autorka je hlavní ekonomkou Raiffeisenbank.