Restauratéři si v posledních dvou letech kvůli covidu prošli peklem, přežili jen ti nejotrlejší. Ani se neoklepali z oslabující pandemie, hned nastoupila válka za humny, nedostatek personálu a obří inflace. „Podnikatelé mají strach zvýšit ceny, ale kdyby to udělali, tak se jim dýchá lépe. Nebyli by na hraně, nemuseli by optimalizovat a bylo by to fér,“ říká v rozhovoru pro deník E15 Igor Třeslín ze startupu Storyous, který poskytuje pokladní systémy zejména restauracím a maloobchodníkům.
Poslední dva roky nebyly pro gastronomii dobré. V jakém stavu jsou teď restaurace?
Vzhledem k tomu, že se zrušila covidová opatření, tak je to lepší a lepší. Po prvních vlnách koronaviru to byla katastrofa, ale pak lidé začali do restaurací znovu chodit. Začátek roku je vždy špatné období, ale teď návštěvnost opět narůstá a občas to i překonává období před pandemií, protože lidi se nemají špatně.
Teď tady možná bude další krize, tak uvidíme, co se s tím stane. Koronavirus ale nepostihl nějak výrazně kupní sílu lidí a ti si zároveň uvědomili, že si mohou více užívat. Restaurace však hodně bojují s nízkou nezaměstnaností a s tím, že se hodně zvedají mzdy, a tak si hrají s marží. Musí to víc brát jako byznys a musí víc hlídat všechny komponenty byznysu, k čemuž jim pomáhají technologie a na to by se i měli soustředit, aby optimalizovali provoz.
Říkáte, že pandemie kupní sílu nepostihla, ale když to srovnáme s maloobchodem, tak tam to oživení tolik neproběhlo. V čem je rozdíl?
Maloobchod je už hodně online. Přesto někteří malobchodníci byli vyloženě závislí na tom, že za nimi lidi chodí, a už to nedokázali dohnat. Na druhou stranu spousta dalších firem fungovala skvěle, byly online a lidé byli zvyklí dál nakupovat. Nicméně vše už se otevřelo a zákazníci nechtějí sedět doma.
Restaurace v Česku jsou stále strašně levné. V Praze jsou ceny větší, ale obecně si téměř každý v Česku stále může dovolit jít do restaurace, často i několikrát týdně, což je třeba v Británii nemyslitelné. Když jedeme do Londýna na služební cestě a navrhnu, abychom šli do restaurace, tak nakonec skončíme v nějakém food courtu, ve stánku nebo si jídlo objednáme do kanceláře, jelikož návštěva restaurace tak vyjde opravdu draho.
Jaká cenová hladina by byla podle vás v Česku optimální?
Podnikatelé mají strach zvýšit ceny, ale kdyby to udělali, tak se jim dýchá lépe. Nebyli by na hraně, nemuseli by optimalizovat a bylo by to fér. Není možné, aby bylo levnější jít do restaurace, než si uvařit oběd doma. To nedává smysl. V restauraci se poskytuje služba a je potřeba za ni zaplatit. Sednete si a máte vše hotové. Když přijdete a uvaříte si doma, tak se nakonec ta cena příliš neliší. To tak nemůže být, pokud se nebavíme o špagetách s kečupem.
Takže o kolik by mělo jídlo v restauracích zdražit?
Každý segment to má jinak, ale dalších deset až dvacet procent by to určitě uneslo. I zákazník by to unesl. Jen by třeba nechodil tak často. Restaurace by na tom byly lépe. Vezměte si příklad barbershopů a kadeřnictví. Barbershopy to umí napálit a kadeřnice vedle, která pracuje úplně stejně, si nechává platit klidně jen pětinovou cenu. Mluvím hlavně o dění mimo Prahu.
Takže si myslíte, že lidé mimo Prahu jsou připraveni na obědové menu za 150 korun?
Nevím, jestli jsou, ale myslím si, že by měli být. Spíše mě straší, když jídlo stojí 79 korun včetně polévky.
Máte signály, že by se válka na Ukrajině nějak dotkla českých podniků?
Vždy jsem říkal, že musíme změnit migrační politiku, která je jedna z nejhorších na světě. Chybí nám tady půl milionu až milion pracovní síly. Teď se k nám cizinci dostávají, bohužel ale kvůli válce.
Na vyhodnocení celkového dopady války je ještě poměrně brzo. Ale zdražuje se benzín, energie a další věci. A to se restaurací určitě nějak dotkne.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
