Firma Excalibur Army, součást Czechoslovak Group, dodává vojenskou techniku a munici na Ukrajinu už řadu let. Obchody nabraly na intenzitě od ruské anexe Krymu v roce 2014. „Teď má ukrajinská armáda zájem téměř o všechno. Narážíme ale na to, že ne všechno zboží máme aktuálně skladem,“ říká obchodní ředitel zbrojovky Richard Kuběna. Míní, že česká armáda by měla zprovoznit a částečně zmodernizovat více než stovku starších zakonzervovaných tanků T-72, protože nové obrněnce za současné situace na trhu v příštích několika letech nesežene.
Jak dlouho obchoduje Excalibur Army s ukrajinskými partnery?
Počátky spadají do let 2005 až 2006. Začali jsme dovozem přebytků ukrajinské armády. Po rozpadu bývalého Sovětského svazu měla Ukrajina nejvíce techniky, munice a náhradních dílů ze všech satelitů zaniklého SSSR.
Zhruba před deseti lety se trend otočil a začali jsme na Ukrajinu dovážet. Byly to nejprve houfnice Gvozdika a později pásová bojová vozidla pěchoty známá pod zkratkou BVP a s tím související náhradní díly.
Pomohli jste vyzbrojit ukrajinskou armádu?
Myslím, že náš podíl určitě není zanedbatelný. Hlavně v posledních sedmi letech po ruské anexi Krymu jsme přispěli k posílení výzbroje ukrajinské armády. Na druhé straně ukrajinský zbrojní průmysl má dlouhodobou tradici. Je to země, která před současnou válkou prováděla generální opravy a modernizace široké škály nejrůznější techniky. Vyráběla velkokapacitní dopravní letouny, tanky, obrněná vozidla, odpalovací systémy včetně naváděných raket a vozidlových zbraňových stanic. Ukrajinský zbrojní průmysl byl velmi rozvinutý a do jisté míry nezávislý.
Kolik zbraní a jaké jste na Ukrajinu dovezli?
Export na Ukrajinu je citlivé téma, máme doporučení od bezpečnostních složek neposkytovat bližší informace. Mohu pouze říct, že to bylo přes sto kusů obrněné techniky. Většinou šlo o přebytky české armády nebo jiných zemí bývalé Varšavské smlouvy. Tyto prostředky jsme repasovali nebo modernizovali, vybavili například novými elektronickými přístroji a přizpůsobili požadavkům zákazníka. Vždy to byla plně funkční technika s určitou přidanou hodnotou.
Právě raketomety nebo vozidla pěchoty armád bývalého východního bloku ukrajinští vojáci nyní požadují, protože je umějí ovládat?
Je to dané i tím, že probíhá klasická konvenční válka. Rusko používá raketové útoky a dělostřelectvo, pak nastupují mechanizované brigády s tanky, které se snaží o průnik. Proti nim stojí ukrajinská armáda s technikou a pěchota, která se snaží protipancéřovými granáty nebo řízenými raketami Javelin postup zastavit. Pro přesun vojáků ale potřebuje ochranu. K tomu se výborně hodí například obrněná vozidla pěchoty.
Překvapily vás ztráty tanků včetně nových T-90, které ruská armáda utrpěla?
Tak rozsáhlé ztráty jsem nečekal. Domníval jsem se, že poslední generace tanků T-90 a případně v nedávné době modernizované T-72 byly dotažené do takové úrovně, aby dokázaly vzdorovat standardním pancéřovkám řady PG-7. Neúspěch je pravděpodobně daný tím, že modernizační projety v ruské armádě byly spojeny s korupcí. Hromada peněz byla vynaložena neúčelně. Řada obranných systémů, kterými měly tanky disponovat, v reálu buď nefunguje, nebo jimi technika vůbec nebyla vybavena. To je asi jediné možné vysvětlení. Velkou roli samozřejmě sehrává obrovské odhodlání Ukrajinců bojovat a bránit své území.
Proč Rusko nenasadilo své nejmodernější tanky Armata, jimiž se chlubilo na vojenských přehlídkách?
Důvod vyplývá z několika faktorů. Je otázka, kolik bojeschopných tanků T-14 Armata ruská armáda vlastně má. Myslím, že počty dříve zmiňované v médiích byly vysoce nadhodnocené. Při zavádění nové techniky je také potřeba zohlednit určitý čas na odladění různých nedostatků. Třetí aspekt, který určitě hraje roli, je případný neúspěch. T-14 Armata je v médiích prezentován jako nejnovější špička v oblasti tankové techniky, která poskytuje vysokou palebnou sílu, pohyblivost a maximální ochranu posádky. Kdyby na sociálních sítích kolovaly fotografie zničených tanků, byla by to pro ně ta nejhorší možná reklama. Do budoucna by tak byl jejich export do dalších zemí velmi obtížný.
Za bývalého ukrajinského prezidenta, prokremelsky orientovaného Viktora Janukoviče, platila Ukrajina za zkorumpovanou zemi. Změnilo se to?
Mám vlastní zkušenosti přibližně od roku 2016. Na Ukrajině je v posledních letech vidět obrovská snaha korupci omezit, a to nejen při drobných zakázkách, ale v celé škále veřejných kontraktů. Mají tvrdé kontrolní mechanizmy, nastavují antikorupční bariéry i vlastním importérům. Snaží se eliminovat neúměrné ceny soutěžemi, snižují vliv lobbistů. Z mého pohledu postupují maximálně čistě a transparentně.
S jednáním, které by bylo na hraně, jste se nesetkal?
Osobně jsem na Ukrajině nic takového nezažil. Ve skupině Czechoslovak Group navíc máme přísná compliance pravidla. Jednání se vždy účastní více lidí, navzájem se kontrolují. Podobně to funguje i na Ukrajině. Nikdy jsme tam nejednali ve formátu jeden na jednoho, vždy v širším plénu.
Neobchodujeme s Ukrajinci tak, že bychom jim nabízeli zboží z našeho portfolia. Zpravidla reagujeme na poptávky, které obsahují jasné technické parametry a ceny. I proto je korupce vyloučena.
Před ruskou agresí vyvážel český obranný a bezpečnostní průmysl na Ukrajinu tři procenta celkového exportu do zahraničí. Vzroste tento údaj?
Před válkou dodávala Excalibur Army na Ukrajinu zboží, které tvořilo dvě až pět procent ročních tržeb. Ve finančním vyjádření to bylo v rozmezí od dvou do šesti milionů eur. Teď má ukrajinská armáda zájem téměř o všechno, nakupuje v celé Evropě. Narážíme ale na to, že zboží nemáme aktuálně skladem. Jsme zahlceni poptávkami v podstatě z celého světa. Zájem je o vozidla, zbraně, zbraňové systémy, střelivo, náhradní díly.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM.
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
