Český střadatel na důchod toho zase tak moc nežádá. Chce spořit a potažmo investovat tak, aby mu po odečtení inflace systematicky každý rok něco zbývalo. Tudíž chce investovat do aktiv, která mají šanci mu dlouhodobě reálně vynášet. Zadruhé mnozí ze střádalů nemají historicky zcela perfektní zkušenost s domácími penzijními fondy a mnozí z těchto mnohých zmíněný obrat považovali dokonce za eufemismus. Poslední kapkou pro ně mohly být třeba loňské ztráty „moderních“ účastnických fondů v kombinaci s tím, že penzijní společnosti i v této situaci vydělaly svým mateřským společnostem stamilionové zisky.
Jednou z možných odpovědí, kterou lidem nabídli v listopadu poslanci, je „dlouhodobý investiční produkt.“ Ne, hůře se název instrumentu, na němž leží potenciálně významná část čehosi ve smyslu české penzijní reformy, vymyslet nedal. To je ale vedlejší. Novinka ve způsobu spoření na důchod platná od příštího roku může být ovšem stejně tak zásadní jako nicotná. Základní parametry rozhodující o smysluplnosti celého projektu přitom zatím neznáme. Má smysl do nového spoření naskočit, či ne? Podívejte se ve videu.
