Zatímco Polsko se uprostřed nejhorší evropské migrační krize od dob druhé světové války uprchlíků straní kvůli údajným bezpečnostním rizikům, František přesvědčuje o nutnosti politiky otevřených dveří a milosrdenství vůči uprchlíkům před válečným konfliktem - nezávisle na jejich víře.
V etnicky homogenním konzervativním Polsku se ozvala hlasitá kritika - i nenávistné projevy, když katoličtí věřící viděli Františka, jak myje nohy třem muslimským uchazečům o azyl.
Tento hluboce křesťanský počin odkazující na gesto Ježíše myjícího nohy svým učedníkům spustil na internetu nevídanou vlnu nadávek na adresu papeže, říká Ignacy Dudkiewicz, šéfredaktor varšavského časopisu Kontakt zaměřeného na progresivní mladé katolíky ve Varšavě. „Františka vláčejí bahnem kvůli jeho postoji k uprchlíkům,“ řekl AFP.
Silně katolicky zaměřená pravicová vláda premiérky Beaty Szydłové, která je také důrazně proti přijímání uprchlíků, uvolnila těsně před papežovým příjezdem 803 tisíc eur (přes 21 milionů korun) na financování uprchlických táborů v Jordánsku, Libanonu a Turecku. Kritici však tvrdí, že šlo spíše o symbolické gesto než o opravdový pokus usnadnit těžkou situaci uprchlíků.
Zbigniew Nosowski, redaktor uznávaného katolického měsíčníku Więż, tvrdí, že „hodně lidí tady si myslí, že papežovo poselství o soucitu vůči uprchlíkům a chudým je přehnané“. Ti nejkonzervativnější katoličtí novináři dokonce zašli tak daleko, že zpochybňují legitimitu papežova zvolení a obviňují jej ze záměru rozvrátit církev. Polští nejvyšší duchovní tyto názory neodsoudili.
Zaprodanec ekologů
Jedna pravicová konspirační webová stránka obviňuje Františka z toho, že se „zaprodává ekologům, svobodným zednářům, islamistům a vetřelcům vydávajícím se za uprchlíky“. „Je to drzost požadovat po každé farnosti, aby přijala arabského uprchlíka, a zároveň tvrdit, že by se katolíci neměli množit jako králíci,“ píše se na webu.
Vypadá to, že ani polští biskupové nejsou Františkovi velcí fanoušci - v dopise adresovaném věřícím v rámci Světového dne mládeže připomněli papeže Jana Pavla II. třikrát, zatímco o současném papeži se sotva zmínili. „Zdejší biskupové sice formálně podporují papežovo poselství o přijímání uprchlíků, ale dělají to bez většího přesvědčení,“ uvádí Dudkiewicz.
Polská církev je zvyklá na vysokou úroveň privilegií a prestiže, a tak se „bojí přijít o své postavení, jak institucionální, tak finanční,“ dodává.
