Po energetickém sektoru a ocelárnách je výroba cementu největším znečišťovatelem ovzduší v Číně: za rok 2020 při ní bylo vyprodukováno 1,37 miliardy tun oxidu uhličitého. Jen pro představu, všechny státy Evropské unie za rok 2021 vyprodukovaly 2,73 miliardy tun oxidu uhličitého. Ve všech odvětvích za celou populaci. To znamená, že pouhý cementárenský průmysl v Číně za rok vyprodukuje stejné množství CO₂ jako půlka evropského bloku.
Čínská produkce betonu, s kterým výroba cementu úzce souvisí, je obrovská. V roce 2021 se 57 procent globálně vyrobeného cementu vyprodukovalo právě v Číně. Do povědomí se před několika lety dostala především hrozivá statistika z let 2011–2013, kdy Čína za tři roky stavebního boomu spotřebovala stejné množství betonu jako Spojené státy za celé minulé století. Tento trend se naštěstí zpomalil, stále jde ale o hrozbu, která má na globální klima enormní dopad – větší než kterýkoli sektor v Evropě nebo v Severní Americe.
Spotřeba cementu v Číně kulminovala v roce 2014, kdy dosáhla na 2,5 miliardy tun. Drtivá část byla spotřebována v zemi původu. Vzrůstající trend se v letech 2015 a 2016 otočil a od té doby klesá – nemohou za to ekologická opatření či regulace, ale především krize na trhu s nemovitostmi.
Tu urychlila politika nulové tolerance v průběhu covidové pandemie, v jejímž průběhu se vážně hovořilo o bankrotu developerského gigantu Evergrande. Kromě betonářského průmyslu krize zasáhla i ten ocelárenský, který je rovněž na realitní trh úzce vázán. Ani tato tržní regulace ale zdaleka neznamená, že není třeba produkci CO2 při výrobě cementu rapidně omezit.
Největší světoví znečišťovatelé:
Při výrobě jedné tuny cementu se vyprodukuje asi 0,58 tuny CO2 a bez výrazných změn v technologickém postupu a využití alternativních surovin se při dekarbonizaci naše klima neobejde. Asi 95 procent produkce CO2 vznikne při kalcinaci vápence. Ten se po nadrcení zahřívá v rotačních pecích na teploty od 850 do 1500 °C, finálním produktem je slínek, základní materiál cementu.
Potřebné teploty se neobejdou bez enormní spotřeby energie, která v případě Číny z většiny pochází z uhelných elektráren. Toto nepřímé znečištění tvoří asi 40 procent vyprodukovaného CO2 při kalcinaci. Zbytek má na svědomí samotná chemická reakce, kdy se vápenec (CaCO3) při vysokých teplotách dekarbonizuje, tedy vzniká oxid vápenatý (CaO) a oxid uhličitý (CO2).
Obsáhlá zpráva neziskové organizace RMI hovoří o několika způsobech, jak by se měla produkce cementu proměnit, aby bylo do roku 2060 dosaženo dlouhodobých klimatických cílů. Nepřímou produkci CO2 při spalování uhlí bude snižovat postupná přeměna čínského energetického mixu, který bude víc spoléhat na obnovitelné zdroje energie.
Komunistická vláda ve svém ambiciózním plánu počítá v roce 2060 s výrobou 80 procent veškeré energie ze zelených zdrojů. A pokud se totalitní režim pro takovou transformaci rozhodne, může být plán uskutečněn efektivněji než v demokratických částech světa.
Režim jedné strany nezastaví byrokracie a velkou výhodou bude i technologický pokrok. Především v případě solární energie je drtivá většina panelů i akumulátorů produkována právě v Číně, která tak bude sedět přímo u globálního zdroje. Pro transformaci energetiky tak bude mít ideální podmínky.
