Ruská ropa po invazi na Ukrajinu. Západní velmoci utahují kohouty, ale tři partneři z Asie Moskvě pomáhají
Evropská unie byla dříve zcela závislá na ruské ropě a plynu. Po invazi na Ukrajinu však členské státy začaly hledat nové obchodní partnery. Jak se s tímto přechodem vypořádala nejen EU, ale i další velcí odběratelé ruských surovin? A na jaké nové trhy se Rusko obrátilo? Odpovědi přinášejí data organizace CREA, která dlouhodobě monitoruje tok ruské ropy a plynu.
USA
Spojené státy nepatřily k nijak zásadním odběratelům ruské ropy a plynu. Před invazí v lednu 2022 odebíraly asi 33 tisíc tun těchto surovin. V tomto žebříčku jsou ale jednou ze dvou zemí, která import ropy a plynu zastavila úplně a v roce 2025 svítí v příslušné kolonce nula. Pár týdnů po invazi totiž tehdejší americký prezident Joe Biden vydal exekutivní příkaz zakazující dovoz ruské ropy, plynu, ale třeba také uhlí.
Na rozdíl třeba od Evropy Spojené státy pochopitelně neměly ani problémy s řešením výpadku, protože ruskou ropu a plyn dokázaly pokrýt z vlastních zdrojů, případně se přeorientovaly na jiné dovozce. Například na Kanadu, Mexiko nebo Katar.
Spojené království
Velmi podobně jako USA, co se týče odběru ruské ropy a plynu, je na tom i Spojené království. Měsíc před invazí dovezlo z Ruska 49 tisíc tun ropy a plynu. Po útoku na Ukrajinu ale Britové dovoz ruské ropy zakázali, přičemž zákaz se v roce 2023 rozšířil i na import LNG.
Velká Británie k tomuto razantnímu kroku mohla přistoupit díky tomu, že navázala silnější obchodní partnerství s jinými zeměmi. Spotřebu tak pokrývají dodávky z Norska, USA nebo Kataru. Kromě ropy, uhlí a plynu Británie přijala v reakci na ruskou agresi i vlastní sankční balíčky na další obchodní odvětví, které podpořily mezinárodní tlak na Rusko.
Evropská unie
Asi největší výzvě v souvislosti s ruskými dodávkami ropy a plynu čelily země Evropské unie. Řada z nich, včetně třeba Česka, byly na těchto komoditách závislé. Přesto se Evropě podařilo snížit dodávky ruských surovin podle srovnání CREA až o 90 procent, čemuž předcházelo jednak embargo na dovoz ropy a později i rafinovaných produktů, jednak také výrazné snížení dodávek plynu.
Přestože Evropa formálně dodávky skoro zastavila, nelze vyloučit dovoz ruské ropy nebo plynu překoupením přes třetí země, typicky Indii nebo Turecko. I tak ale země sedmadvacítky, které měsíc před invazí dovážely skoro 930 tisíc tun ruské ropy a plynu (nejvíc ze všech), po ruském útoku výrazně diverzifikovaly své zdroje. Posílily například kapacity dovozu LNG z USA nebo Kataru, případně investovaly do rozvoje ropovodu TAL, což umožňuje například Česku nezávislost na ruské ropě.
Jižní Korea
Dodávky ruské ropy a plynu výrazně snížila i Jižní Korea. Z 93 tisíc tun v měsíci před invazí to v březnu 2025 bylo jen 30 tisíc tun, tedy pokles asi o 68 procent. Za tímto vývojem stojí především strategické rozhodnutí vlády a firem související s reputačními riziky a geopolitickým tlakem. I když vláda formálně neuvalila energetické sankce, korejské firmy preferovaly alternativní dodavatele jako třeba USA, Spojené arabské emiráty a Katar.
Korea tím chce posílit energetickou bezpečnost a snižovat možnost ruského vlivu na tamní energetiku. Byť stále dováží například ruské uhlí, energetická koncepce počítá s postupným utlumením uhelných elektráren a s přechodem na jádro a obnovitelné zdroje.
Čína
Od zemí, které dodávky omezovaly, se teď přesuneme naopak ke třem zemím, které je zvýšily. A to výrazně. První z nich je Čína. Ta v lednu 2022 dovezla 435 tisíc tun ropy a plynu z Ruska, zatímco v březnu 2025 to bylo už 607 tisíc, což představuje nárůst o 40 procent.
Tato čísla potvrzují, že se Peking po ruské invazi na Ukrajinu stal velkým geopolitickým partnerem Moskvy. To platí nejen o energetice, protože asijské trhy, nejen v Číně výrazně Rusku, pomáhají vypořádat se sankcemi západních zemí v čele s Evropskou unií a USA.
Indie
Obrovský nárůst dovozu ruské ropy a plynu má Indie. Ta se z malého odběratele, který měsíc před invazí odebíral 29 tisíc tun těchto surovin, stala klíčovým ruským partnerem. V březnu 2025 dosáhly dodávky ropy a plynu do Indie 345 tisíc tun.
Indie využila velkých slev, které ji Moskva nabízela, a tak se ruská ropa stala hlavní surovinou pro indické rafinerie. Země si zároveň upevnila místo jako silný ekonomický partner Ruska, kterému tím pomáhá ke zmírňování dopadů západních sankcí. Současně ale země kvůli tomuto partnerství čelí tlaku z USA. Prezident Donald Trump Indii vyhrožuje zvýšenými cly i možnými sekundárními sankcemi, pokud země dodávky z Ruska neomezí.
Turecko
Největší procentuální nárůst dovozu ruské ropy a plynu eviduje Turecko. V březnu 2025 dovezlo 240 tisíc tun ropy a plynu, což je v porovnání s lednem 2022 asi 16násobek. Turecko podobně jako Indie využilo velkých slev na ruské komodity ve svých rafineriích. Stejně jako Indie od toho ale postupně odchází kvůli hrozbě obchodních sankcí zejména ze strany USA.
Kromě toho ale Turecko slouží také jako prostředník mezi Ruskem a Evropou, která na ruskou ropu i ropné produkty zavedla embargo. Část ropy z Ruska se tak obloukem může dostat zpět do zemí Evropské unie, díky čemuž Moskva obchází západní sankce a může dále tyto příjmy z ropy využívat pro financování války na Ukrajině.
