SPD by nyní podle průzkumu volilo 19,5 procenta Němců. Sociální demokraté by zůstali druhou nejsilnější německou stranou, za konzervativní unií CDU/CSU kancléřky Angely Merkelové ale zaostávají o 12 procentních bodů. Na třetím místě by nyní skončili Zelení s podporou 13,5 procenta voličů, kteří se dostali o jeden procentní bod před pravicově populistickou Alternativu pro Německo (AfD). Do Spolkového sněmu by se dostala také Levice s 9,5 procenta hlasů a liberální FDP s 7,5 procenta hlasů, vyplývá z průzkumu.
Mnoho lidí by si přálo více sociální spravedlnosti, ale stále méně jich v tomto směru důvěřuje SPD
Propad podpory pro SPD ukazují i další průzkumy, minulý týden se pro stranu v anketě televize ARD vyslovilo 21 procent voličů. Při posledních parlamentních volbách v roce 2013 přitom sociálním demokratům dalo hlas 25,7 procenta hlasů. Strana slábne, přestože se jí ve vládě s CDU/CSU podařilo prosadit značnou část volebních slibů, mimo jiné zavedení plošné minimální mzdy nebo kvóty pro počet žen ve vedení velkých firem.
Levicové křídlo SPD nyní žádá vedení strany, aby situaci analyzovalo a vyvodilo z rekordně nízké voličské podpory důsledky. „Mnoho lidí by si přálo více sociální spravedlnosti, ale stále méně jich v tomto směru důvěřuje SPD,“ uvedla předsedkyně mládežnické organizace SPD Johanna Uekermannová, která patří k nejvýraznějším kritikům předsedy strany a vicekancléře Sigmara Gabriela. Podle ní se musí vedení strany zasadit o obnovu důvěryhodnosti SPD.
Dubnový průzkum volebních preferencí stran agentury Insa
Čelní představitelé sociálních demokratů ale varují před diskusemi o změnách ve vedení. „Personální dohady by nám v ničem nepomohly,“ varovala generální tajemnice SPD Katarina Barleyová.
Podle německých komentátorů ani není jasné, kdo by případně mohl Gabriela ve vedení strany nahradit. Ministr zahraničí Frank-Walter Steinmeier, který je nejoblíbenějším politikem SPD, už dal najevo, že o přední stranické funkce nemá zájem. Další z výrazných politiků SPD Martin Schulz se zase kvůli své funkci předsedy Evropského parlamentu nemůže naplno věnovat německé domácí politice.
