Obama si vysloužil hněv exilových Kubánců tím, že ve středu v koordinaci s Havanou překvapivě oznámil, že bude usilovat o normalizaci vztahů mezi oběma zeměmi a obnoví vzájemná diplomatická zastoupení na úrovni velvyslanectví. „Největší hanbou je záminka, kterou použil: Říká, že to prý pomůže kubánskému lidu,“ řekl agentuře AP jeden z účastníků demonstrace Lincoln Diaz Balart.
Několik protestujících vyjádřilo zklamání ze slabé účasti na akci, k níž vyzvaly více než dva tucty exilových skupin. „Vládne nálada, 'bezva, budeme si moct koupit kubánské doutníky a rum'. No, pro nás to nic veselého není,“ řekl osmašedesátiletý Armando Merino, který se narodil na Kubě a do USA přišel ve svých 14 letech. „Jsme tady, protože lidé na Kubě, má rodina na Kubě, ti protestovat nemůžou“.
Z odhadovaných dvou milionů Kubánců v USA žije valná většina z nich na jižní Floridě a mnozí z nich cítí s rodným ostrovem stále velkou sounáležitost. V amerických médiích se nyní mluví o generační roztržce v této komunitě, kdy nad důrazně proticastrovskými postoji starší generace začíná převládat „pragmatický“ přístup mladších, kteří by zřejmě vítali možnost obchodních styků s Kubou.
Protesty nejsou pro kubánskou komunitu v Miami ničím cizím. Tisíce lidí zde v roce 2000 důrazně protestovaly proti rozhodnutí amerických soudů vrátit na Kubu mladého Eliána Gonzáleze. V roce 2006 pochodovaly stovky lidí ulicemi Malé Havany poté, co kubánský vůdce Fidel Castro předal vládu svému bratru Raúlovi.
V roce 2010 zpěvačka rodem z Kuby Gloria Estefanová vedla desetitisícový pochod na podporu skupiny kubánských matek a žen 75 vězněných disidentů. Protesty a pochody jsou ale v posledních letech menší a sporadičtější.
