Přestože rozestup není velký, detailní výsledky voleb ukazují pro Sarkozyho jednu špatnou zprávu za druhou. Proti volbám v roce 2007 přišel Sarkozy o prvenství v 35 regionech. Obzvláště potupná je porážka v Paříži, která přes půlstoletí v prvním kole volila vždy pravicového prezidenta. Přesto se Sarkozy nevzdává.
Pět dní před druhým kolem chystá na 1. května velké shromáždění na svou podporu: „Organizujeme velký Svátek práce pro všechny, kteří tvrdě pracují, kteří jsou vystaveni krizi a kteří už nechtějí, aby ti, kdo nepracují, měli více peněz než pracující.“ Zároveň tvrdě napadl Hollanda, že nedokáže převzít zodpovědnost za Francii, a vyzval ho ke třem televizním debatám: „Pan Hollande nesmí uniknout.“
Sarkozyho strategie pro druhé kolo je už z prvních povolebních výroků jasná. Snaží se nalákat na svou stranu voliče krajně pravicové kandidátky Marine Le Penové. Ta skončila na třetím místě s mnohem větší podporou, než se čekalo – skoro 18 procenty. Přestože Le Penová odmítá Sarkozyho podpořit a tvrdí, že „už prohrál“, velká část jejích voličů nakonec kandidáta pravice podpoří. Přestože ostatní politici vysokého zisku Le Penové litují, Sarkozy jejím voličům naopak lichotí: „Voliči Národní fronty si zaslouží respekt.“
Hollande si zase zvýšení podpory slibuje od voličů krajně levicového kandidáta Jeana-Luka Mélenchona, který skončil na čtvrtém místě s 11 procenty přízně.
Přestože se Sarkozy nevzdává, ještě nikdy za trvání francouzské Páté republiky stávající prezident nevykročil za obhajobou mandátu tak špatně. Znovuzvolení se nepodařilo jen v roce 1981 Valerymu Giscardovi d’Estaingovi. I ten na rozdíl od Sarkozyho byl ale schopen vyhrát alespoň první kolo voleb.
