Španělské mediální firmy ale nejsou jediné, kdo se s podobnými problémy potýká. Týká se to zpravodajských společností prakticky v celé jižní Evropě. Výdaje na reklamu padají ruku v ruce s propadem spotřebitelské důvěry a jen letos se mají ve Španělsku snížit o dalších asi 12 procent. Hůř si má letos vést už jen Řecko.
„Pro kvalitu novinářské práce je to těžká doba,“ řekl profesor mediálních a politických věd na univerzitě v Navaře Carlos Barrera. Lepší časy španělská žurnalistika zažívala na konci 70. a na začátku 80. let minulého století, tedy po pádu režimu diktátora Franka. Tehdy se objevily desítky novin a televizních stanic.
Od roku 2008 už ve Španělsku skončilo 57 zpravodajských organizací a bez práce se ocitlo kolem osmi tisíc novinářů. Nyní jich tam zbývá asi 40 tisíc, jimž proti stavu před čtyřmi lety klesl plat na méně než polovinu.
Španělsko je ztělesním finančních problémů, s nimiž se teď potýkají země eurozóny. Na pokraji státního bankrotu stojí Řecko, které je už dva roky závislé na mezinárodní finanční pomoci. Nyní se spekuluje, že o pomoc bude nuceno požádat i Španělsko. Nestranné zpravodajské krytí takových událostí se podle Reuters nyní zdá hodně vzdálené.
„Situace, kdy zde máme takovou , méně zpravodajských organizací a takovou míru nejistoty, znamená, že ztrácíme demokracii,“ řekla prezidentka španělské federace novinářů (FAPE) Elsa Gonzálesová. Jak vláda pravého středu zavádí drastické úspory, zužuje se okruh médií, které se těmito událostmi zabývají. Kritický postoj vůči vládě tak podle Reuters mezi velkými zpravodajskými organizacemi zůstane asi jen vlivnému listu El País a jeho sesterské rozhlasové stanici Cadena Ser.
El País se názorově přiklání doleva. Dalšími dvěma populárními tituly se všeobecným zaměřením jsou El Mundo a ABC, které jsou naopak pravicově zaměřené. Reuters upozorňuje, že tyto dva listy projevují větší náklonnost vládní Lidové straně, vůči které mezi lidmi sílí odpor.
