Česko se nenápadně zbavuje hotovosti. Ve hře je mnohem víc než pohodlí při placení
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Bezhotovostní platby přinášejí pohodlí, úplný konec hotovosti by ale znamenal zásadní zásah do fungování ekonomiky i svobody jednotlivce.
Hotovost představuje pojistku proti bankovním krizím, výpadkům technologií i některým zásahům centrálních bank.
Češi se bankovek nevzdávají, přesto se k nim dostávají stále obtížněji. Změna může mít nečekané důsledky.
Rozlišujme dvě věci. Platit bezhotovostně je ryze technická záležitost. Karta je pohodlná, má řadu výhod a nikdo rozumný proti ní nebojuje. Bezhotovostní společnost je ale něco úplně jiného, jde spíš o otázku uspořádání ekonomiky. Je to svět, v němž zmizí anonymita a svoboda. Každá platba projde prostředníkem a každý nákup za sebou zanechá stopu.
O takový svět pravděpodobně uživatelé karet nestojí. Stojí o něj ti, kdo na každé transakci vydělávají. Přesto k bezhotovostní ekonomice krok za krokem směřujeme. Přibývá situací, kdy lze na některých místech platit pouze digitálně, bankomatů ubývá a poštovní i bankovní přepážky se postupně zavírají.
Přímá pohledávka za centrální bankou
Z pohledu měnového ekonoma jde o to, zda si systém udrží prvek nezávislý na bankách, technologiích a dobré vůli regulátorů. Hotovost totiž plní funkce, které bezhotovostní peníze nenahradí. Jde o jedinou formu peněz, kterou může občan držet jako přímou pohledávku za centrální bankou, bez prostředníka a bez rizika selhání banky. Je záložním platebním systémem, který funguje bez elektřiny a sítě.
Hotovost je klíčovým prvkem makroekonomické stability, je dolní mezí úrokových sazeb. Úroková míra je jednou z nejdůležitějších cen v ekonomice, odměnou za spořivost a signálem pro investice i spotřebu. Záporné sazby z ní dělají trest za spoření a skryté zdanění vkladů. Hlouběji pod nulu centrální banky nešly v nedávné minulosti jen proto, že by střadatelé utekli do bankovek.
V době, kdy se mluví o digitálních měnách centrálních bank, je navíc hotovost jedinou formou peněz, kterou nelze naprogramovat, zablokovat ani jí nastavit datum spotřeby. Nikdo přitom nemusí hotově platit, brzdou je už samotná možnost k ní utéct. Ta ale musí existovat reálně, nejen na papíře.
Jako rezerva v autě
Když se v roce 2015 v Řecku na tři týdny zavřely banky, kdo doma neměl hotovost, zůstal bezmocným divákem tehdejších událostí. Na Kypru o dva roky dříve lidé zjistili, že vklad v bance není totéž co peníze v ruce. Hotovost je jako rezerva v autě. Většinou ji nepotřebujete, ale když ano, nic ji nenahradí.
Jde také o svobodu volby. Kartou se platí pohodlně, ale neměla by být jedinou možností. Malý živnostník, senior nebo člověk bez účtu se bez hotovosti ocitá zcela mimo ekonomiku. Jakmile dopustíme, že některé platby musí být povinně digitální, nezbývá než se začít bavit o tom, kolik dalších jich přidáme. Zrušení hotovosti by vedlo k útěku do cizích měn, kryptoměn a kvazipeněz, jako byly například socialistické bony. Takové náhražky jsou obtížně sledovatelné a dražší na používání, takže by paradoxně spíš rozšířily šedou ekonomiku.
Lidé přitom o hotovost zájem neztratili. Jen se k ní hůře dostávají. Podle ČNB klesl počet výběrů kartami českých bank mezi roky 2023 a 2025 ze 158 na 140,4 milionu, vybraný objem přitom zůstal stejný – 922 miliard korun. Průměrný výběr tak vzrostl zhruba z 5,8 na 6,6 tisíce korun. Bankovek a mincí bylo ke konci roku 2025 v oběhu za 740,6 miliardy, což odpovídá zhruba 9 procentům HDP. Během pandemie navíc zůstalo v oběhu asi o 30 miliard více, než by odpovídalo běžnému vývoji.
Bankomatů ubývá
Bankomat na každé návsi netřeba, každý ale potřebuje rozumnou cestu k vlastním penězům. Bankomatů je podle ČNB poprvé od roku 2017 méně než 5 000 a ubývají stejně jako pobočky a pošty. Síť se přitom stahuje do měst. Bankomatová síť má vysoké fixní náklady a klesající využití zvyšuje jednotkové náklady. Bez cenového signálu, který by odrážel náklady v dané lokalitě, se spirála rušení sama zrychluje a přístroje mizí právě tam, kde jsou nejvíc potřeba.
V žádném případě nechci, aby bankomaty dotoval stát. Trh si často najde cestu sám. Příkladem jsou pokladny převážně vesnických obchodů, kde lidé loni vybírali hotovost zhruba čtyřikrát častěji než v roce 2018. Stát by ale měl dostupnost hotovosti po obcích měřit, nebránit sdílení bankomatových sítí mezi bankami a připustit, aby cena výběru odrážela náklady na provoz.
A ještě je tu jeden rozpor. Stát nemůže občanům doporučovat hotovostní rezervu pro případ krize a zároveň lhostejně přihlížet, jak se zhoršuje její fyzická dostupnost. Švédsko došlo směrem k bezhotovostní společnosti nejdál a nakonec muselo bankám dostupnost hotovosti nařídit. Tam se dostat nechceme. Lepší je jednat včas a tržně.
