Zákazníci chtějí jistotu. Na knihy míří nálepky „napsáno člověkem“. Garantují, že je nepsala AI

Na světovém trhu s knihami rychle přibývá děl napsaných pomocí generativní umělé inteligence (AI). A nakladatelství řeší problém, jak takovou literaturu rozeznat a jak čtenáře ujistit, že jim nabízejí originální výsledky lidské tvořivosti. 

AI v posledních letech mění způsob práce v mnoha oblastech a vzbuzuje obavy, že může lidskou činnost nahradit nejen v rutinních úkolech, ale i v kreativních profesích – od tvorby obrázků, filmů a hudby až po psaní textů. Nástup nové technologie už ze strany profesionálů v těchto oborech vzbudil řadu protestů, částečně také proto, že se AI modely rychle zdokonalují právě díky tréninku na lidských dílech. 

Jsou ale lidé pořád schopni rozpoznat díla vytvořená roboty? Nejnovější studie vědců z americké Villanova University ukazuje, že konkrétně v případě kratších textů čtenáři už díla vytvořená umělou inteligencí od těch vytvořených lidmi nedokážou rozlišit. Co víc, AI příběhy často hodnotí jako čtivější a kvalitnější – paradoxně nejvíce tehdy, když se domnívají, že je napsal člověk. Schopnost algoritmů generovat rychle nadprůměrně strukturované a atraktivní texty tak narušuje hranice toho, co dosud bylo považováno za výsostně lidskou kreativní disciplínu.

Kvůli podezření z používání AI už velká světová nakladatelství některá díla odmítla publikovat, nebo dokonce stáhla z pultů knihkupců. Nejnovější velký případ otřásl knižním světem minulý měsíc. Napjatě očekávaný debutový román nigerijského autora Jerryho Faladea Call me, I'll Hide the Body se rozhodli stáhnout sami autorovi agenti poté, co se objevily vážné pochybnosti, že rukopis nenapsal jen sám autor. Falade tak přišel o smlouvu za dva miliony dolarů (42 milionů korun) s americkým nakladatelstvím Macmillan. 

„Jerry Falade vytvořil neuvěřitelný rukopis, který ohromil nás i přední nakladatele po celém světě. Bohužel však nedokážeme ověřit, jak rukopis od začátku až po dokončení vznikal,“ napsali agenti v e-mailu adresovaném Macmillanu, jejž citoval deník The Guardian. 

Asi největším literárním skandálem bylo březnové zrušení publikace hororu Shy Girl od americké autorky Mii Ballardové. Ke kroku sáhla nakladatelská skupina Hachette Book po upozornění diskusních fór na internetu a literárních influencerů. Ti si všimli, že text obsahuje repetitivní, nepřirozenou strukturu vět a podivné stylistické prvky.

Ballardová knihu loni vydala vlastním nákladem, nakladatelství Hachette ji pak vydalo v Británii. Když ale nakonec byla originalita textu zpochybněna i při analýze specializovaným detekčním programem, Hachette publikaci v USA zastavilo a z britského trhu knihu stáhlo. Společnost to odůvodnila mimo jiné tím, že autoři mají ve smlouvách povinnost garantovat stoprocentní originalitu děl. Podle expertů hrála roli i obava, že text generovaný AI nelze právně chránit autorským zákonem. Ballardová odmítla, že by sama AI při psaní knihy využila, a obvinila editora, který s ní na původním textu spolupracoval. 

Podle BBC šlo o vůbec první velký případ, kdy světový nakladatelský dům stáhl z trhu román kvůli důkazům, že byly jeho části psané generativní AI.

Technologická revoluce spojená s rozmachem AI má pro knižní průmysl dramatické dopady. Jak odhalila letošní analýza amerického Národního úřadu pro ekonomický výzkum (NBER), v letech 2022–2025 se kvůli nástupu AI měsíční počet nově vydaných knih ztrojnásobil. Podle NBER se technologie masově zneužívá pro psaní románů: trh zaplavuje obrovské množství průměrného až podprůměrného obsahu, který sráží celkové prodeje a uživatelská hodnocení novinek. Ukazuje se, že nakladatelství téměř ze dne na den ztratila jistotu, že své miliony dolarů investují do skutečně talentovaných autorů, ne jen do tvůrců, kteří šikovně zvládli „prompt engineering“ AI aplikací. Celý obor proto rychle hledá nástroje, jak originální obsah zaručit a uchránit svůj dosavadní byznys model.

Rozezná robot text psaný AI?

Hlavními aktéry v tomto úsilí jsou nakladatelství. U děl, kde již mají podepsané smlouvy, začínají aktivně ověřovat, že odevzdaná díla jsou skutečně originální. Mnohá z nich, například britská nakladatelská skupina Penguin, už stanovila pro autory v tomto směru jasná pravidla (v Česku nakladatelství Pointa a další). Organizace Commonwealth Foundation pro svou soutěž povídek zase vyžaduje od autorů pracovní verze rukopisů, dokumenty s časovými razítky a poznámky. I tak začíná být těžké AI z procesu psaní zcela vyloučit – autoři a korektoři technologii čím dál častěji používají k opravování chyb, rešerším a pro inspiraci.

Na trhu se objevují i softwarové platformy jako GPTZero, Pangram či Originality.ai sloužící k odhalování textů generovaných AI. Aplikace Humanly zase monitoruje využívání AI během celé doby psaní. K dokazování autorství se přidávají také samotné firmy vyvíjející AI modely – například společnost Anthropic plánuje zavést do zkopírovaných textů produkovaných modelem Claude neviditelný vodoznak. 

Právě Claude je však zároveň jedním z modelů zdokonalujících a učících se na existujících textech, kvůli čemuž je detekce využívání umělé inteligence i přes přibývající nástroje stále náročnější. Vlnu nevole například vzbudily informace, že Anthropic skupoval možná až miliony použitých knih v antikvariátech, uřezal jim hřbety a stránky skenoval na velkokapacitních skenerech. Cíl této akce, známé jako Project Panama, potvrdil i loňský rozsudek týkající se sporu Anthropicu s autory kvůli porušení vlastnických práv. Firma podle rozsudku chce docílit toho, aby „Claude psal stejně přesně a přesvědčivě jako lidští autoři“. Proto šlo o to legálně obstarat knihy „s pečlivě vybranými fakty, dobře strukturovanými analýzami a poutavými fiktivními příběhy“. 

Podle odborníků se tak blíží doba, kdy rozpoznat texty psané roboty bude skoro nemožné. „AI se velmi rychle učí, jak se vyhnout detekci. Ještě jsme se tam úplně nedostali, ale brzy nebudou mít nakladatelé žádnou šanci,“ řekl Guardianu profesor informatiky z Cornellovy univerzity Mor Naaman.

AI slop: jedna kniha za hodinu

Pro masově produkovaný obsah vytvořený umělou inteligencí se vžil nový výraz v angličtině:  „AI slop“. Jeho růst podporuje i možnost vydávat knihy bez podpory nakladatelů. Například ve Spojených státech bylo podle dat agentury Bowker převzatých portálem Publisher Weekly loni až 84 procent všech knih vydaných vlastním nákladem. Taková díla pak autoři promují na sociálních sítích a prodávají třeba přes Amazon. Meziročně jejich počet vyskočil téměř o 40 procent, oproti nárůstu šest procent u knih vydaných nakladatelstvími. 

Trendu nahrává rovněž skutečnost, že knihy lze díky současným technologiím vydat levně a rychle. Americká autorka a propagátorka AI literatury Coral Hartová v rozhovoru pro deník The New York Times například tvrdí, že vytvořit knihu s pomocí AI chatbota lze za méně než hodinu a stojí to několik dolarů. „Pokud dokážu vytvořit knihu za jeden den a vám její napsání zabere šest měsíců, kdo podle vás ten závod vyhraje?“ citovaly The New York Times Hartovou, jež tvrdí, že loni takových knih dokázala vydat přes 200.

I tak se ale knihy napsané prostřednictvím AI dostávají na seznamy bestsellerů. To je také případ japonské spisovatelky Rie Kudanové a její knihy Sympathy Tower Tokyo z roku 2024. Autorka při přebírání významné japonské literární ceny otevřeně přiznala, že zhruba pět procent textu zkopírovala slovo od slova z ChatGPT.

Většina lidí z oboru takový přístup kritizuje, protože se obává nejen rozmělnění literatury a ztráty autenticity, ale i nižších příjmů pro spisovatele. 

Podle studie autorů ze Stony Brook, Kolumbijské a Michiganské univerzity počet vydaných knih v posledních letech rostl rychleji než prodeje a tržby. Zatímco mezi lednem 2023 a březnem 2026 se počet vydaných titulů na americkém trhu zvýšil 38násobně, kvartální prodeje narostly pouze sedmkrát a tržby devětkrát. V průzkumu britské The Society of Authors uvedlo pokles příjmů kvůli rozmachu generativní AI až 86 procent autorů, přičemž více než polovina z nich má z tohoto důvodu obavu o budoucnost svojí profese.

Problémy s knihami vytvořenými za použití AI se už objevují i v našem regionu. Kontroverzi způsobila například slovenská dětská kniha Šiškáči: Záhada spievajúceho stromu. Ta se sice dostala v červenci mezi nejprodávanější dětské tituly knihkupectví Martinus, ale vyšlo najevo, že vizuální stránka knihy – barevné postavičky ve tvaru koláčků – i samotný text byly vygenerovány pomocí AI. Rozhořčení mezi umělci i veřejností vyvolala rovněž skutečnost, že kniha měla přislíbenou podporu 40 tisíc eur (téměř jeden milion korun) ze slovenského Fondu na podporu umění. Tvůrci knihy podporu nakonec odmítli. Podle Asociace slovenských ilustrátorů byla přislíbená podpora z fondu „plivnutím do tváře tvůrcům kvalitních původních dětských knih“. Další autoři či nakladatelství označili kauzu kolem knihy za „katastrofu“ a ptají se, jakou hodnotu může dětským čtenářům dílo „bez špetky lidské duše“ vůbec přinést. 

Originální tvorba stále v kurzu

V knižním průmyslu se proto začínají objevovat nástroje podporující knihy napsané lidmi. Jedním z nich je například certifikace „Human Authored“, již od loňského roku používá americká profesní organizace The Authors Guild a přistoupila na ni i britská The Society of Authors. Označení má dát čtenářům záruku, že daná kniha vznikla bez použití AI textů. Díla s touto certifikací získávají unikátní registrační číslo a jsou zapsána do veřejné databáze, která čítá už několik tisíc titulů.

Zároveň se ukazuje, že čtenáři mají sklon hodnotit díla napsaná lidmi už z principu lépe, i když rozdíl mezi rukopisy a AI generovanými texty často nepoznají. Zaujatost proti umělé inteligenci dokázal průzkum z Princetonské univerzity, v němž výzkumníci záměrně prohodili informaci o původu hodnocených textů. S podobnými závěry přišel i průzkum Norimberského institutu pro tržní rozhodování (Nuremberg Institute for Market Decision), podle něhož jsou čtenáři za knihy s jasným autorským původem také ochotni více zaplatit. 

Podle některých odborníků je to pro knižní odvětví pozitivní zpráva. I přesto, že umělá inteligence se nyní do jisté míry dotýká téměř všech částí tvůrčího procesu, včetně vyhledávání informací, ověřování faktů či oprav překlepů a využívají ji jak autoři a nakladatelství, tak samotní čtenáři. „Knihy nikam nezmizí,“ řekla Financial Times Sarah Posnerová z nakladatelství Bonnier Books. „Naopak mám pocit, že lidé stále více vyhledávají skutečné lidské zkušenosti.“