Přesně před sedmdesáti lety dosáhlo letectví jednoho z nejvýznamnějších milníků. Americký letoun Bell X-1 14. října 1947 jako první překročil rychlost zvuku. To pomohlo vývoji nejen vojenských letounů, ale také technologii raketového pohonu.
Počátky stroje, který měl překonávat rychlostní rekordy, se datují do posledních let druhé světové války. Na projektu spolupracoval kromě amerického letectva a armády také Národní poradní výbor pro letectví, tedy předchůdce organizace NASA.
Spojené státy na vývoji spolupracovaly také s Velkou Británií, rozhodnutí o projektu padlo v roce 1944, následující rok už vývojáři vytvořili funkční prototyp. Typickým tvarem celé série letounů X-1 se inženýři inspirovali u kulometného projektilu ráže .50 Browning. Právě ten se totiž vyznačuje vysokou stabilitou letu.
Po sérii zkušebních letů byl pro překonání zvukové bariéry vybrán testovací pilot Chuck Yager. Dnes čtyřiadevadesátiletý brigádní generál ve výslužbě měl bohaté zkušenosti z druhé světové války, kde létal na letounu P-51 Mustang.
Kromě jediného vzletu, který proběhl standardně z ranveje, však musel X-1 do vzduchu vynést speciálně upravený bombardér, v době prvního nadzvukového letu se jednalo o model B-29, později se však používaly také B50. Yager 14. října 1947 dosáhl rychlosti 1.06 Machu, palivo však stroji vystačilo jen na pět minut letu. Bez pohonu tak stroj přistál na dno vyschlého jezera.
Vývoj letounů X-1 pokračoval další dekádu, během které piloti ustanovili několik dalších rychlostních rekordů. Kromě varianty X-1 vznikly také verze označené písmeny od A po E.
