Michlova ČNB si zahrává s inflací. Vlastní prognóza varuje před zdražováním, bankovní rada váhá
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- ČNB zvýšila úroky, podle své prognózy by však měla v jejich růstu pokračovat.
- Inflace může začátkem příštího roku vystoupat až ke čtyřem procentům.
- Bankovní rada podle bývalého šéfa měnové sekce ČNB podceňuje rizika a nedůvěřuje vlastním expertům, píše businessový newsletter 11am.
Trh čekal, že Česká národní banka po listopadovém zvýšení sazeb na čtyři procenta naznačí, že tím zpřísňování měnové politiky nekončí. Místo toho vyslala podstatně zdrženlivější signál. Zasedání tak odhalilo nejen rozdílné pohledy jednotlivých členů bankovní rady na inflační rizika, ale především svérázný přístup instituce k tomu, jakou roli hraje při rozhodování její vlastní prognóza.
Důvodem letos druhého zvýšení úroků nebyly jen drahé energie. Obavy vyvolává především možnost, že se původně izolované zdražení ropných produktů přelije do dalších cen a mezd. A ty že se nabalí na už existující domácí inflační tlaky, které se dlouhodobě nedaří vymýtit.
Bankovní rada měla tentokrát k dispozici novou ekonomickou prognózu, jež počítá s tím, že na přelomu letošního a příštího roku vzroste tržní tříměsíční sazba PRIBOR ke 4,5 procenta. Výhled z dílny odborného aparátu tak signalizoval potřebu brzkého zdražení peněz bezmála o tři čtvrtě procentního bodu. Debata bankovní rady se ale překvapivě vedla o tom, jestli úrokové sazby ponechat beze změny, nebo je zvýšit o čtvrt bodu.
O nejmenším možném zdražení peněz nakonec rozhodla jen těsná většina hlasů radních, kteří – v lepším případě – berou inflační hrozbu vážně, nebo se jim aspoň ponechání sazeb na stávající úrovni jevilo v situaci pokračující války na Blízkém východě jako těžko obhajitelné. Ale i tak se vnějšímu pozorovateli musí zdát podivné, že se expertům nepodařilo o potřebě dalšího zpřísnění měnové politiky přesvědčit hned tři členy rady. Notabene když se bankovní rada shodla, že převládají rizika, jež budou v příštím roce až roce a půl inflaci tlačit nad cíl.
Právě to ukazuje na hlubší problém současného rozhodování ČNB. Michlova bankovní rada totiž jen velmi neochotně přistupuje k jakýmkoli změnám úroků a nejraději by s nimi zřejmě nehýbala vůbec. Obzvláště se jí pak nechce půjčky zdražovat, což bývá u politiků i veřejnosti krajně nepopulární. Při rozhodování o sazbách tak radní nevycházejí v první řadě z prognózy vlastních expertů, ale od výchozího nastavení sazeb, tedy od statu quo.
V centrální bance, jež by se měla rozhodovat na základě inflace očekávané za rok až rok a půl, a nikoli od té současné, kterou už nelze ovlivnit, by totiž podzimní prognóza měnové sekce nutně musela vést k jiné debatě: kolik zvýšení bude potřeba v příštích měsících doručit.
V případě naší bankovní rady však guvernér na tiskové konferenci zdůrazňoval, že odhlasované zdražení půjček není začátkem delšího cyklu růstu sazeb a že jde jen o doladění stávajícího nastavení měnové politiky, která už mírně brzdí ekonomický růst, a tudíž také inflaci. Bankovní rada si teď podle Michla vezme opět nějaký čas, aby vyhodnotila dopady obou letošních zvýšení úroků.
ČNB pracuje s podmíněnou prognózou
ČNB se tím v praxi vrací k postupům, jež opustila téměř před čtvrtstoletím: opět de facto pracuje s takzvanou podmíněnou prognózou, která budoucnost rýsuje na předpokladu neměnných sazeb. A tedy nikoli s prognózou nepodmíněnou, v níž je už započítaná potřebná změna úroků. Přitom skutečnost, že ČNB oficiálně patří do skupiny několika málo nejvyspělejších centrálních bank světa, které pracují v režimu nepodmíněné prognózy, byla dosud velmi ceněna.
Nová prognóza pracuje s důsledky energetické krize, vyvolané nekončícím konfliktem na Blízkém východě. Byť v dosavadním průběhu listopadu ropa, plyn i elektřina na světových trzích mírně zlevnily, stále se jedná o ceny, jež od ledna povedou k podstatnému navýšení měsíčních účtů českých domácností za energie. Ty tak po letošním znatelném poklesu za celý příští rok vzrostou o deset procent a jejich dopad do celkové inflace se otočí o 180 stupňů – z minus 0,6 na plus 0,6 procentního bodu.
K tomu se přidá i dlouho odkládaný návrat potravin ke zdražování (podle ČNB bezmála tříprocentním tempem), jejž na začátek příštího roku zcela nepokrytě „ohlásil“ prezident Svazu obchodu a cestovního ruchu Tomáš Prouza. Prudký obrat, který nás u cen jídla a nápojů čeká, už předznamenal dvouciferný říjnový růst cen v zemědělství.
Když se k tomu přičte odeznění vlivu letošního osvobození domácností od poplatků za obnovitelné zdroje elektřiny, tak se dá průměrná inflace v příštím roce očekávat na 3,2 procenta. Kulminovat by měla hned v prvním čtvrtletí roku, přičemž experti centrální banky připouštějí, že v únoru může meziroční růst cen dokonce atakovat čtyřprocentní hranici. Navíc se zdá, že se inflace poblíž čtyř procent může nakonec udržet ještě o něco déle.
Aby z takového vrcholu inflace zase hezky sestoupila zpět do základního tábora, tedy do blízkosti žádoucích dvou procent, potřebuje ekonomika zvýšení úroků nad současnou úroveň. Ta není ani podle samotné prognózy ČNB zdaleka dostatečná na to, aby zabránila rozlití energetického a potravinového šoku do dalších cen.
To v nějaké míře pravděpodobně nastane: porostou mzdy a ke zdražování dojde i v těch částech ekonomiky, jež dražšími vstupy bezprostředně zasaženy nejsou. Jde jen o to, aby nevedly k dlouhodobému výraznému zvýšení inflace nad cíl, čemuž by měla zabránit právě dostatečně razantní měnová politika.
Jestliže mají krátkodobé sazby na mezibankovním trhu koncem letošního, respektive začátkem příštího roku stoupnout na více než 4,5 procenta, bylo by třeba i na dalších dvou zasedáních – v prosinci a začátkem února – ve zvyšování úroků po čtvrtce procentního bodu pokračovat. Taková „message“ ale musela v bankovní radě způsobit úplné pozdvižení.
Radní nedůvěřují vlastním expertům
Michlova sestava není „geneticky vybavena“ na diskusi o případném větším než jednom standardním zvýšení úrokových sazeb zhruba za pololetí. Je – až na výjimky – složena z osobností nedůvěřujících kvalitě prognostického aparátu vlastních expertů a spolehlivost jejich pravidelných čtvrtletních poselství.
Jsou v ní osoby, které současně příliš nevěří tomu, že by vlastní měnová politika mohla být v naší malé otevřené ekonomice účinná. V době extrémní nestability výhledů cen energií je navíc s podivem, že nad rámec základního scénáře nebyl publikován – a zřejmě tedy ani zpracován – žádný alternativní scénář. Důvodem je možná to, že by ještě vyšší inflace a úrokové sazby v něm obsažené až přespříliš kontrastovaly s malou ochotou bankovní rady s úroky hýbat.
Místo toho radní podle hlavního ekonoma ČNB Petra Sklenáře dostali alternativní výhled s pomalejším růstem sazeb, který ale zůstal v šuplíku. Nabízejí se dvě vysvětlení. Buď šlo jen o mechanický propočet za jinak nezměněných okolností („ceteris paribus“), jenž u inflace neukázal žádný podstatný rozdíl, a tak nestál za řeč. Nebo naopak experti do modelu započítali i druhotné zdražování, zhoršené váháním centrální banky, a výsledek ukázal tak nepříjemné přestřelení cíle, že se radě jednoduše nehodil do krámu. Ať tak, či onak, utajení scénáře budí rozpaky.
Michlova bankovní rada se vlastně brání roli řidiče, který musí aktivně točit volantem a v ostrých zatáčkách za něj vzít naplno. Radní by nejraději jeli pořád rovně, jen s nepatrnými korekcemi směru – a doufají, že když se silnice začne hodně klikatit, vezmou to buď přes pangejt, nebo ji přinejhorším vyberou smykem.
Pak už ani nepřekvapí informace od radního Jana Kubíčka, že bankovní rada ani nediskutovala o možnosti intervenovat na devizovém trhu a posílit tak korunu, což by mohlo zmírnit cenové tlaky kvůli energiím. K podobnému kroku přitom tato bankovní rada přistoupila během poslední energetické krize v roce 2022.
Spor jestřábů a holubic je jen zástěrkou
K nové prognóze a jejím rizikům však bylo samozřejmě nutné se nějak postavit. Většina v čele s guvernérem Alešem Michlem, která nakonec hlasovala pro zdražení půjček, své rozhodnutí označila za preventivní krok – pojistku pro případ, že by se objevily sekundární dopady. A ačkoli známky jejich propukání zatím nikdo nevidí, většina radních připustila, že se tyto efekty časem projeví.
Druhý, holubičí tábor pak nepovažoval za nutné reagovat ani tímto jedním malým zdražením peněz. Inflační tlaky totiž tito členové rady v čele s oběma viceguvernéry Janem Fraitem a Evou Zamrazilovou nadále vnímají především jako důsledek přechodných nabídkových šoků, jejichž dopady je zatím možné tolerovat. Úroky navíc považují tito tři radní už za dostatečně přísné. Mají za to, že úvěry v ekonomice znepřístupňuje globální růst delších sazeb na finančním trhu.
Pro nezasvěceného vnějšího pozorovatele se dá listopadové zasedání ČNB přeložit tak, že v bankovní radě existuje – možná jen dočasný – rozpor mezi dvěma křídly o tom, jakou váhu přisoudit inflačním hrozbám a nakolik jednat preventivně. Že to může značit i hlubší problém s chápáním prognózy odborného aparátu jako vodítka pro rozhodování, se ale dozvídají jen čtenáři tohoto newsletteru.
Co bude dál?
Dobrou zprávou je aspoň to, že ČNB nerozhodla o zvýšení úroků jen kvůli drahým energiím, ale po posouzení rizik jejich druhotných dopadů. Proto nebude bankovní rada sazby v dohledné době zase snižovat pouze proto, že energie zlevní. Jejich dosavadní zdražení už totiž škodu na ekonomice napáchalo: po nějakou dobu budeme muset žít s inflací poblíž dvojnásobku cíle centrální banky.
Pokud se neobjeví nějaký nový inflační impulz, nebude bankovní rada do konce roku na sazby sahat. Ale únorové zasedání – opět s novou prognózou – nabídne příležitost debatu o dalším zdražení půjček obnovit.
Tou dobou už bude mít ČNB k dispozici informace o nových cenících elektřiny, plynu a tepla. Stejně tak budou mít Na Příkopě jasno o rozsahu tradičního novoročního přecenění zboží a služeb a o výsledcích mzdových vyjednávání.
Budou známa i poslední letošní rozhodnutí světových centrálních bank. Kupříkladu americký Fed, který se rovněž potýká s růstem inflace, se bude podle hlasů zpoza Atlantiku v prosinci rozhodovat, zda zvýší sazby „jen“ o čtvrt, nebo rovnou o půl procentního bodu. Z takového smělého uvažování by si měla naše bankovní rada vzít příklad!
Uvidíme tedy, jestli napříště bude ČNB více ochotna své rozhodování přizpůsobit signálům vlastní prognózy, anebo zda bude i nadále čekat, až ji k výraznější reakci přiměje skutečný nepříznivý vývoj inflace. To už však může být pozdě.
Petr Král je odborníkem na hospodářskou politiku a makroekonomiku. Působil čtvrt století v České národní bance, posledních šest let jako ředitel sekce měnové. Paralelně byl členem Výboru pro měnovou politiku v Evropském systému centrálních bank a Výboru pro rozpočtové prognózy.

















