Dva kluci jdou z hokeje, ze stadionu k autu. Jejich dialog je následující: „Nás teda vyklepli, co?“ „To jo, ale ten Jágr, ten teda válí.“ „Válí ohromně, jenže proti nám.“
Tvůrci nám ukazují pozitivní mladé lidi, kteří i bezprostředně po zápase dokážou udržet nadhled nad tím, že jejich tým prohrál, a ještě v sobě mají tolik sportovního ducha, že oceňují hvězdu týmu soupeřů: Jágra. Kdyby ho potkali, soupeř nesoupeř, pochválí ho, říká jeden z nich v další replice. Jsou to opravdoví správňáci, ale mluví nevázanou řečí: vyklepli, válí, ohromně… Ano, to už se v Česku začíná chápat, že věty typu „já to stále hovořím“ jsou trapné i v reklamách. Jenže když hrdiny necháte mluvit nespisovně, nemusí to znamenat, že ožijí.
Dobře, neděláme umění, ale reklamu, takže neřešme, proč jsou to takoví klaďasové. Někteří marketéři si myslí, že postavy, které vystupují v reklamách, musejí mít stejný charakter jako značka. Ale zpátky k příběhu.
Drcněte do pointy
Následuje zápletka: nejde jim nastartovat auto. Řidič houkne na partu, co si povídá kousek od nich, ať jim někdo do auta „drcne“. Jaké překvapení: ve skupince diskutujících stojí sám Jágr. Bleskově se po zápase odstrojil, vysprchoval, vysušil si vlasy, hodil na sebe civil a šup, jde se bavit před stadion. Všichni víme, že Jágr je ještě pořád rychlý, ale že takhle? Navíc je to prima chlap a na nic si nehraje… Sice věřím, že Jaromír je prima chlap, ale že by se chodil bavit těsně po zápase před stadion? No dobře, pomiňme to, třeba je to nadsázka, která povede k pointě, kvůli které to za to stojí.
Takže kdo jim pomůže roztlačit auto, respektive „drcne“? Jasně, že Jágr. Ostatní tu žádost ignorují, ale on, protože je ještě víc prima, než jsme si uměli představit, auto bez řečí roztlačí. Ačkoli je jeho obličej bezmála přes celé zadní sklo, chlapci v autě ho dost možná nepoznají, protože spolujezdec se ani neohlédne, kdo jim to pomáhá (!), a řidič… Není jisté, jestli ho poznal, protože poznamenává, že Jágr by se s nimi dvěma nezdržoval, což je buď reakce na to, že ho poznal, ale kamarádovi to neřekne, nebo nějaký jiný pokus o vtip. A zatímco auto odjíždí, my slyšíme voice over: Hrajeme fér, v hokeji i v životě. Česká pojišťovna.
Vysvětlete mi to někdo
Tak. O životě to evidentně není. Co to ale mělo být? Hrajeme fér? Kde se tam objeví fér hra? Že umím ocenit soupeře, který je lepší? Možná, ale co ta věc s tím roztlačováním? Jágr neřeší, jestli to byli jeho fanoušci, nebo fanoušci soupeře? Jako: že je mi jedno komu, ale rád pomůžu? Není to trochu přes ruku?
Po chvilce úvah, které ovšem normální člověk reklamě určitě nevěnuje, mi dochází jediné zdrcující vysvětlení: co když má být Jaromír Jágr Českou pojišťovnou, která je zdrcujícím soupeřem pro jiné, ale umí se nezištně postarat i o lidi z jiných týmů? Jestli ne, tak mi to někdo vysvětlete. Jestli ano, tak to je gól, ale nějak se mi nechce volat hurá.
Přesto si myslím, že několik lidí tahle reklama potěšila hodně. Předně Jaromíra Jágra, který si v reklamách různých značek zahraje rád a opravdu často a určitě ne zadara. A pak taky konkurenční marketéry, kteří si mohou být jisti, že tahle reklama je natolik fér, že pracuje i pro ně, nebo jim aspoň neublíží. I nehokejista totiž ví, že k vítězství jen hrát fér nestačí.
