Tak třeba tento týden zakázala ASA reklamu firmy Unilever, která slavila 25 let své značky Magnum. V reklamě spojila síly se společností Asos, jež prodává oblečení. Inzeráty na sociálních sítích oznamovaly, že Unilever pošle pětadvaceti výhercům své slavnostní soutěže šaty od návrháře jménem Henry Holland, za které by jinak daly pět tisíc liber.
Stalo se; pětadvacet dam soutěž vyhrálo, firma rozeslala šaty a mohl být klid. Jenže nebyl. Dvě ze šťastných dam si stěžovaly, že šaty jsou potrhané a vůbec jaksi poničené; a že i kdyby nebyly, rozhodně nestojí pět tisíc liber. ASA šaty přezkoumala, zjistila, že to jsou fakt šunty, a vynesla rozsudek: reklama už se nesmí v současné podobě víckrát na veřejnosti objevit.
To je mentální vývrtka. Zaprvé, když ASA zjistila, že firma Unilever lže, jako když tweetuje, proč jí raději nenařídila postarat se o nápravu? (Protože to udělat nemůže, zní odpověď.) Budiž – ale jaký význam u všech všudy může mít zákaz něčeho, co už je passé? ASA je prostě miláček.
