Lenny promluvila o dramatu své matky i odvrácené straně hudebního byznysu. Začala jsem úplně jinak, říká
Čtěte e15 v Googlu přednostně
Nastavte si e15 jako preferovaný zdroj a naše články uvidíte ve vyhledávání výš.
- Zpěvačka Lenny v roce svých třiatřicátin opouští zázemí největšího hudebního vydavatelství na světě.
- Nové album je výrazně rockové. Ve všech skladbách bubnuje raper Marpo.
- Lenny několikrát vyhrála profesní cenu Anděl, její hit uspěl i v zahraničních hitparádách.
Vídáme se od roku 2016, kdy s velkou parádou vydala debutové album Hearts s mezinárodně úspěšnou skladbou Hell. o. Už tehdy bylo jasné, že v ní má český pop výjimečnou a ambiciózní zpěvačku s jasnou uměleckou vizí. Od té doby jsme se sešli k mnoha rozhovorům. Jeden z nich vyšel v roce 2020 s titulkem Chystám se zdivočet! Její zářijová novinka mi přijde jako dokonalé naplnění šest let starého předsevzetí stále sebevědomější umělkyně. Album Good Omens je prvotřídní rocková deska, skvěle napsaná, vyprodukovaná a nazpívaná. Lenny je zase o kus dál a má co nabídnout, a to zdaleka nejen domácímu publiku.
Album na vlastní pěst i vlastní nebezpečí
Je 1. září a pražské Holešovice jsou plné dětí a teenagerů smiřujících se se začátkem nového školního roku. Usedáme s Lenny v multifunkčním Vnitroblocku a já na úvod nadhazuju to vzývané „zdivočení“. Přišlo na Lenny právě v době, kdy připravovala novinku Good Omens? „To jste mě pobavil! No, možná jsem na téhle desce na první dobrou zdivočela, ale myslím, že fanoušci, kteří mě sledují delší dobu, dobře vědí, že rockový nápřah jsem měla už od svých prvních koncertů a debutového alba Hearts. Neřekla bych, že Good Omens je v mé tvorbě nějaký zásadní zvrat. Jen se moje láska k rockové muzice ještě prohloubila.“
Good Omens je každopádně zatím nejrockovější album v Lenčině diskografii. Zajímám se, v jakém rozpoložení ho natáčela. „Deska vznikala v době, kdy jsem byla šťastná a spokojená,“ říká Lenny. „Snad to nezní jako klišé, ale natáčení jsem si hodně užívala. Jako producenta jsem si tentokrát vybrala Filipa Vlčka, který vzešel z hardcorového podhoubí, a tím pádem jsem věděla, že dá albu přesně to, co jsem očekávala. Díky Filipovu přístupu, naší společné kreativitě a jiskře, která mezi námi proběhla, byl proces vzniku alba hodně svobodný a pro mě osobně naplňující.“
V roce svých Kristových let se zpěvačka rozhodla k radikálnímu kroku. Novinku vydává pod vlastním labelem Weird & Wonderful Records. Vzdala se zázemí největšího hudebního vydavatelství na světě, což zní jako odvážná volba. „Před pár lety vypršela smlouva s Universal Music, kterou jsem podepsala, když mi bylo devatenáct. S přípravou nového alba jsem přirozeně přemýšlela, jestli s nějakým labelem navázat další spolupráci. Současně je důležité říct, že Universal byl pro mě spolehlivým zázemím, i když i naše spolupráce měla výkyvy. V žádném případě nešlo o nějaký bouřlivý rozchod, to vůbec ne. Chvíli jsem uvažovala i o distribuční smlouvě…“ V takovém případě je vydavatelství distributorem nahrávky, ale práva vlastní umělec, vysvětluje. „Nakonec jsem se ale rozhodla vyzkoušet si na vlastní pěst jak vydání alba, tak jeho distribuci a všechny věci kolem. Nejvíc mi imponuje, že mám práva na svoje písničky, což je to nejhodnotnější, co můžu svému aktuálnímu uměleckému já poskytnout.“
Hudebníci prožívají dobu nezávislosti
Muzikanti berou věci do svých rukou stále častěji, sama to cítí jako obecnější jev. „Hodně poslouchám zahraniční podcasty z branže, kde se na to téma vyjadřují experti z daného hudebního prostoru. Někteří se přiklánějí k názoru, že mít za sebou major labely je pro umělce pořád výhodné. Víc ale zaznívá názor, že dnešní doba přeje indie umělcům, nezávislosti v tvorbě i její distribuci. Po svých zkušenostech bych asi každému začínajícímu umělci poradila, aby rozbil kasičku a zkusil vyprodukovat aspoň singl nebo EP za své, než se umělecky najde,“ doporučuje Lenny opak své někdejší cesty. „Pro mě byl největší boj, že jsem už jako mladinká podepsala desetiletou smlouvu a až pak jsem objevovala samu sebe jako umělce. Výhodnější je jít svou cestou, něco zažít a až pak se spojit s labelem. Do budoucna ale vůbec nevylučuju, že se pod křídla nějakého vydavatelství zase vrátím. Ale momentálně jsem spokojená se současným modelem.“
Znamená to, že se Lenny musela v minulosti přizpůsobovat představám druhých? Zažila tlak na to, aby měla na desce komerční hity? „Když mi bylo kolem dvaadvaceti třiadvaceti let, měla jsem pocit, že vydavatelství je můj nepřítel a že mě do něčeho nutí. Teď už vím, že i label má své zájmy, jsou to přece jen investoři vašeho projektu, tím pádem mají právo do něj mluvit. Ale takhle to vidím dneska, z pohledu dospělé zpěvačky,“ vysvětluje. Jako dvacetiletá prožívala situaci vyostřeně, ale ve finále si vydobyla svou pozici. „Label se mi většinou z velké části podvolil.“
Už před lety jsme se s Lenny bavili o tom, jakou roli má dnes hudební album, zda už není v současné klipové a klipovité době přežitkem. Pro Lenny je album stále smysluplným uměleckým projektem, který má svůj začátek a konec. „Nedávno jsem si v Anglii koupila knihu věnovanou právě konceptuálním hudebním albům, od Sgt. Pepper’s Lonely Hearts Club Band od Beatles přes desky Davida Bowieho až po Lemonade od Beyoncé. Je to zajímavá a inspirativní četba, protože je tam rozepsán koncept a vznik každého z těch alb včetně image, která se kolem jednotlivých desek vytvořila a provázela jejich cestu. Myslím, že tohle vše je aktuální i dnes. Idea alba je pro mě dál fascinující.“
Image souvisí s vizuálem a o vizualitu u svých projektů Lenny vždy dbala: v bukletech cédéček, na doprovodných fotkách i v promo materiálech. V případě novinky Good Omens se inspirovala hororovou komedií Ready or Not, u nás uváděnou pod názvem Krvavá nevěsta. Co v kontextu jejího alba symbolizuje? „Určitě to není ten nejintelektuálnější film, spíš zábavnej krvák,“ směje se Lenny. „Ale já mám krváky natočené s nadsázkou celkem ráda. Hodně mě inspirovala závěrečná scéna, ve které nevěsta sedí před hořícím domem, už má všechny ty hororové scény za sebou a s odevzdaným výrazem čeká, co se bude dít dál. Moc se mi líbí kontrast zobrazení hlavní hrdinky. Na začátku byla čistou, neposkvrněnou nevěstou, na konci se proměňuje v neohroženou drsňačku, jak se v angličtině říká v badass girl. Inspirovaly mě ale i hlavní ženské postavy filmů Kill Bill nebo Carrie, které jsem taky vřadila do svého vizuálního konceptu. A všechny ty motivy jsem si do příběhu alba Good Omens přeložila tak, že i já sama narušuju předsudky o sobě a pálím mosty, které mě pojily s minulostí.“
Na nové desce má Lenny i skladbu Perfect Girls, kde hostuje zpěvačka Annabelle. V písni tematizují postavení žen v showbyznysu, dvojí metr, jemuž ženy v hudebním průmyslu čelí. „Vždycky mě například hodně mrzelo, když jsem v rozhovorech, paradoxně se ženami redaktorkami, musela odpovídat na otázky typu, kolik chci mít dětí, které vůbec nesouvisely s tím, proč spolu sedíme – a to byla buď deska, nebo můj koncert. Vím, že na té otázce v zásadě není nic špatného, ale pochybuju, že by se ta dáma na to samé zeptala nějakého mého kolegy zpěváka. Je škoda, že u mediálně známých a úspěšných žen pořád řešíme spíš jejich osobní život namísto toho, co se jim povedlo.“
I hostující Annabelle patří k představitelkám nového proudu českého popu. Má Lenny pocit, že domácí scéna nyní kráčí směrem ke světovosti, že je přesvědčivější, zajímavější než dřív? „Lehce nás teď předstihla slovenská scéna, protože třeba úspěch zpěvačky Adély je bezpochyby globální,“ zmiňuje Lenny slovenskou zpěvačku Adélu Jergovou působící v USA. „Ale dopředu jdeme taky u nás. Vidím to nejen na sólových interpretech, ale i na muzikantech či producentech. Když jsem nedávno hledala basáka nebo sháněla záskok za moje dechaře, zjistila jsem, že je tu nová generace hudebníků, kteří hrajou báječně, protože se už od útlého mládí inspirují globální scénou, pracují na sobě a díky tomu jsou hodně šikovní. Ten pokrok tu je.“
Co kdyby Bůh byl jedním z nás
Na novém albu má Lenny i cover slavné písně americké písničkářky Joan Osborne One of Us. Je překvapivé, že jí zůstal pod kůží zrovna hit vydaný dva roky po jejím narození. „Když jsem vyrůstala, byla to jedna z mých nejoblíbenějších písní, hodně jsme ji poslouchali doma, s mamkou i s tátou, má pro mě proto taky nostalgický význam. Blízká je mi hlavně myšlenka té skladby, její text, ve kterém se zpívá o tom, že tím, kdo nad námi bdí, může být někdo z nás, třeba ho potkáváme denně na ulici, v kavárně nebo v autobuse. To mi přijde skutečně originální.“
One of Us se Lenny vážně povedla a docela by mě zajímalo, jak by vypadal její klip k téhle devadesátkové písni. Právě klipy jsou pro Lenny důležitou součástí její hudební a vizuální prezentace. K novému albu už vyšly tři, k písním second guessing, Told Ya a Casanova. „A v září jsme s Annabelle natáčely ještě video k Perfect Girls,“ doplňuje Lenny. „Ráda bych udělala i další, ale záleží na financích. Tenhle aspekt nezávislosti jsem taky nově objevila, všechno mi teď přijde finančně nesmírně náročné.“
Klip k písni Casanova asi nejvýstižněji dokumentuje současnou rockovou polohu zpěvačky. Zajímá mě, kde video vzniklo. „Tak to bohužel… Režisér Ondra Kudyn, který natočil většinu mých klipů, mi zakázal to zmiňovat. Jde o tajnou lokaci, kterou nechceme prozradit, protože by tam pak jezdili točit všichni. Ale s písničkou to místo báječně ladilo, je hodně syrové, a přitom má svůj urban style. Dobře, prozradím aspoň to, že je to stará vila, která je nádhernou historickou stavbou, ale současně skýtá podivnou, tajuplnou atmosféru. Má prostě své kouzlo.“
Úspěch v italské hitparádě
Letošní rok je pro Lenny významný z několika důvodů. Vydala novou desku, poprvé si vyzkoušela roli executive producentky – a v září oslavila symbolické třiatřicáté narozeniny. Je to i pro ni zlomový věk dospělosti a bilancování? „Zlomová pro mě byla třicítka, ale spíš v symbolickém smyslu, kdy už máte v kolonce věku tu trojku na začátku. Ale věk je jen číslo. Mojí babičce je devadesát osm, přitom je pořád čilá. Vtipné je, že jako jiní říká, jak ráda by vrátila čas, ale pak dodá, že by jí stačilo, kdyby jí bylo zase devadesát,“ směje se Lenny.
Když jsme u těch čísel… V září uplynulo deset let od vydání Lenčiny první a průlomové desky Hearts. Vynesla jí první příčku v hitparádě nejprodávanějších alb v Česku, dobré recenze i ceny Anděl. Debut jako hrom. Co se tenkrát stalo? „Asi jsem nabídla něco nového, album bylo svěží zvukově, vizuálně i produkčně. Hodně tenkrát chválili Ondru Fiedlera, který desku produkoval. Možná jsme spustili vlnu nové generace hudebních tvůrců, která nastavila laťku zas o trochu výš. Náš úspěch v Česku souvisel i s tím, jaký ohlas měl singl Hell. o v zahraničí, na něco takového nebyli domácí posluchači zvyklí, ostatně ani moje vydavatelství. V Itálii to byl vyložený boom.“
Týdny strávené v italské hitparádě by byla škoda zahodit. „Momentálně spolupracuju s manažerem, který na mě v Itálii před deseti lety jako první upozornil. V době, kdy jsem byla pod Universal Music, nebyla naše další spolupráce možná, protože pro můj label představoval konkurenci. Ale teď bude singl Casanova nasazovat v italských rádiích, za což jsem samozřejmě moc ráda. V Itálii mám dál slušnou pozici. Zábavné je, že když přijdou statistiky poslechovosti na Spotify, dominují v nich města jako Praha, Bratislava, Brno – a vedle toho je Milán nebo Bologna.“
Máma se znovu narodila
Když Lenny mluvila o pálení mostů, napadl mě hodně divoký oslí můstek směrem k její rodině. O mostech, i když v trochu jiném významu, zpívala v jedné ze svých písní také její maminka Lenka Filipová, která se letos po přestávce způsobené zdravotními problémy vrátila na pódia. Jak s ní Lenny prožívala složité období po nehodě, jež Lenku Filipovou potkala v říjnu loňského roku?
„Je to pro mě pořád hodně citlivé téma, o kterém se ale vůbec nezdráhám mluvit, protože to, co se přihodilo mamce, se bohužel na denní bázi děje spoustě lidí. Máma měla v hlavě aneuryzma, cévní výduť, která jí při náhodném pádu ze schodů praskla. Už to, že je dál mezi námi, je samo o sobě zázrak. Ze začátku jsme vydali směrem k veřejnosti jen stručné prohlášení, které lidi nebrali zase tak vážně. Až když se ukázalo, že to dobře dopadlo, mi došlo, že by bylo dobré o tom mluvit a vnášet do společnosti i určitou osvětu. Dneska už je mamka zase v pořádku a jsem na ni rozhodně pyšná. Nicméně musela začít zase úplně od nuly. Když letos slavila narozeniny, moje manažerka Katka Žbirková jí přála slovy: Ty neslavíš dvaasedmdesát, slavíš, že ti je znovu jeden rok!“
Lenka Filipová loni vstoupila i do Síně slávy populární hudby, čímž byl stvrzen její status legendy české scény. Čelila Lenny jako dcera slavné mamky pochybnostem o vlastním úspěchu, o správnosti vlastní cesty? „Spíš jsem vůči sobě cítila velké předsudky, i když musím přiznat, že hlavně ze začátku kariéry. Až albem Hearts jsem se v očích mnoha lidí postavila na vlastní nohy. Já ale od začátku věděla, jakou cestou chci jít, věřila jsem sama sobě, jen ostatní si mě přirozeně spojovali s mým rodinným zázemím. Dřív mě to trápilo, ale teď nemám problém s tím, když za mnou lidi přijdou a zmiňují mámu. Děje se to už jen v pozitivním smyslu. A stejně to má i mamka. Taky se jí často ptají na mě, taky si ji spojují se mnou. V podstatě zažíváme to samé.“
Vysokým očekáváním kladeným na potomky známých umělců jistě čelil i Lenčin partner, muzikant a rapper Marpo, syn legendárního rockera Oty Petřiny… „… a taky slavné maminky, hudební manažerky Hany Petřinové,“ doplňuje mě Lenny. „Myslím, že i v kapele Chinaski, kde Ota začínal, byl ten samý problém. Obecně bylo jeho místo v kapele přisuzováno tomu, že jeho maminkou byla právě manažerka Chinaski. Taky Ota předsudky vůči své osobě překonal talentem, dokázal nejen to, že je dobrý bubeník, ale že může stát na vlastních nohách i jako interpret. A tím se stejně jako já zbavil nálepky dítěte slavných rodičů.“
Umělecké soužití proměňují oba výrazní muzikanti také ve spolupráci. „Například na mojí nové desce Ota všechno odbubnoval. On je skvostný bubeník a já věděla, že dodá písničkám energii. Jinak je ale Ota v mých projektech vesměs nezúčastněný, což je spíš výhoda, protože si k němu můžu chodit pro radu. A funguje to taky opačně. Když sám přijde a chce poradit třeba s melodií, ráda mu pomůžu a myslím, že i moje rada mu může být k užitku. Ze stejného důvodu – jsem v jeho projektech nezúčastněná a mám, jak tomu říkáme, čistý uši.“
Koncert v londýnské Notting Hill
Holešovický Vnitroblock začíná po poledni připomínat včelí úl a „čistý uši“ už tady nelze mít. Je čas vyrazit do stále ještě prosluněných ulic. Než se zvedneme, ptám se Lenny na koncerty k novému albu. Desku bude křtít 4. listopadu v pražském klubu Roxy a 12. listopadu v Londýně. Jak se jí podařilo proniknout až do Arts Clubu ve čtvrti Notting Hill? „Odjakživa bylo mým velkým hudebním snem vystupovat ve městě, kde jsem studovala, kde mám doteď své známé a dá se říct i své druhé zázemí,“ říká Lenny. Oceňuje také otevřený a zvídavý přístup Angličanů k novým interpretům. „I proto jsme neměli s Notting Hill Arts Clubem sebemenší problém v komunikaci. Přivítali nás vyloženě s otevřenou náručí.“
V londýnském klubu podstoupili v minulosti křest ohněm i Amy Winehouse, Ed Sheeran nebo Mumford & Sons. Bude to pro Lenny nejdůležitější koncert v jejím životě? „Nevím, jestli bych nějaký svůj koncert nazvala jako zlomový nebo nejdůležitější. Pokaždé když jdu na pódium, mám takový rituál: vnitřně poděkuju za to, že můžu dělat svoji práci. Beru to tak, že kdykoli vstoupím na stage, je to pro mě další krok na pomyslné cestě. Nebo třeba jen krůček… Ale vždycky mě zavede zase někam dál.“
