Televize bez reklamy - a bez ředitele

Kecky od Vodafonu

Kecky od Vodafonu

Miroslav Honsů
Skrytou sílu reklamy dobře poznáte na dětech. Vemte si následující situaci: Sobota na konci léta, dvě děti v autě (6 a 9 let), slunce svítí, jako by mu za to platili, a cesta z Prahy na sever Čech neutíká. „Holčičky, zastavíme se u Máchova jezera, to vás bude bavit.“ „A taky existuje Mácháč,“ kontruje jen tak mimochodem šestiletá Klára. „No, to je to samé -a odkud ty to znáš?“ „No přece kecky. Kde to vlastně jsme?

Na Mácháči. Aha, jakože se tady mácháš? Ne, to je podle Karla Hynka Máchy, víš? Hynku! Viléme! Jarmilo!“ To už ovšem dvojhlasně a především bezchybně obě dítka odříkávají zbytek reklamy. Vzápětí se dozvím (opět ta mladší), že kecky jsou ještě jedny, ale tam říkají „volej“, což je špatně, protože správně se říká „olej“. Nepřu se a nevysvětluji, jak se s tím nejspíš copywriter natrápil.

Reklam dokážou (nejen) moje děti odrecitovat mnohem víc, takže se člověku vkrádá do hlavy neodbytná myšlenka, jestli by nakonec nebylo jednodušší reklamu cílit jen na ně. Na rozdíl od dospělých si malé děti totiž ochotně zapamatují prakticky cokoli. Nakonec to v podobném duchu rozjel známý řetězec hyper- a supermarketů, když svou kampaň zalidnil modrými skřítky. Ptát se mě, jestli mám doma nějaké šmoulí album, je pochopitelně zbytečné.

Pravdou ale je, že až z části České televize zmizí reklama, dostane marketing orientovaný na děti a peněženky jejich rodičů takovou menší ránu. To sice nejspíš neměl šéf konkurenční Novy Jan Andruško úplně na mysli, když zkraje léta dokončoval dohodu mezi státem a komerčními televizemi, ale stalo se. Andruškova důslednost způsobila, že po minimálně šest let trvajících tahanicích je ohledně reklamy na ČT jasno a budoucí Šmoulové se budou stěhovat (a kecky taky).

Ano, jistě, nebojte se - na volbu ředitele ČT jsem nezapomněl, hned se k tomu dostanu. V největší mediální události léta (roku?) panuje v tuto chvíli polojasno, takže mám poslední a zároveň jedinečnou příležitost pohrát si v duchu s pěticí kandidátů, které Rada poslala do dalšího kola. Šest dní poté, co vyjde toto číslo Strategie, se totiž nad Kavčími horami na několik let zase vyjasní.

Tak k té pětici. Vlastně spíš trojici, protože když pominu dva nemediální kandidáty (nic proti jejich motivaci, šancím atd.), musím se ve své soukromé volbě rozhodnout mezi korporátním rutinérem, schopným idealistou a opatrným pragmatikem. Jména si dosaďte sami, projekty si přečtěte také sami - jsou docela dlouhé. Já mám v podstatě jasno, jen počkat pár dnů na výsledek. Schválně, jestli jsem se trefil.

A ještě jedna věc: Dohodli jsme se s Honzou Müllerem, že ho vystřídám v horkém šéfredaktorském křesle. S jeho silami se totiž naplno počítá ve vedení spřátelených titulů Mladé fronty, měsíčníků Zen a Právo&Byznys. Na obsah Strategie bude ale i nadále dohlížet jako editor.

Autor je šéfredaktorem Strategie